Zamyšlení

Skutečně šťastní

4. během roku A

Mi 6, 1-4. 8/ 1 K 1, 18-25/ Mt 5, 1-12

Zastavíme se nejdřív u Micheáše (první čtení). Tam byly 2 „věci“. Jednak „soudní spor Boha s jeho lidem“. Co Bůh udělal a jakou za to dostává odpověď? Jaká nevděčnost a slepota! A nejsou to „ti druzí“, co se dopouštějí nevděčnosti a jsou slepí. To jsme my – částečka Božího lidu nebo přesněji „Boží lid na tomto místě“.

Ale pak je tam ještě slovo o tom, co si Bůh od lidí přeje. To byla poslední věta toho čtení. Ale v lekcionáři je bohužel přeskočeno několik veršů mezi tím. Co jsme neslyšeli? Boží lid se tam ptá něco jako: „Jak předstoupím před Boha? Jakým dárkem Boha uctím?“ - A Bůh odpovídá: „Však to dávno znáte. Nic nového.Činit právo, milovat milosrdenství, pokorně chodit s Bohem. Tyto tři věci. Dobře se je snažme si zapamatovat. Činit právo, milovat milosrdenství, pokorně chodit s Bohem. Právo, milosrdenství, pokora. Ke každému by se toho dalo říct spousta, ale já řeknu jen něco k pokoře. To je: nic ze sebe nedělat. Co jsme před Bohem? Jen prach. Určitě zajímavý prach, co umí velmi zajímavé věci, ale přece jen prach. Nic ze sebe nedělat ve vztahu k Bohu i k ostatním tvorům. Odtud se pak otvírá také přístup k právu a milosrdenství. Jen takto pokorní lidé také mohou přijmout evangelium o spáse zprostředkované ukřižovaným (tj. z pohledu světa zkrachovalým) Mesiášem. Jak o tom (krásně :-) trefně píše Pavel do Korinta (dnešní druhé čtení).

K témuž míří i dnešní evangelium.Blahoslavenství. „Preambule Ústavy nebeského království“. Blahoslavící výroky (makarismy) patří k vyučování o pravé moudrosti. Ježíš začíná své vyučování tím, že ukazuje, kdo je opravdu šťastný. Činí tak formou paradoxu. Je to jinak, než si myslíme. Tak kdo je podle Ježíše „opravdu šťastný“? Chudí. Plačící. Tiší. Oběti nespravedlnosti. Milosrdní. A tak dál až po pronásledované. „ Ti, kdo mají žal. Ti, kdo se psychicky zhroutili. Ti, co jsou na útěku a hledá je policie..“ (Jiří Mrázek). Kdo by takové lidi pokládal za „opravdu šťastné“? Není to bláznovská zvěst?! Není to úplně praštěné?! Někdo tu může říct: „Dost. Toto dál poslouchat nebudu.“ Ano, ale lepší je říct si: „Proč zrovna tito?“ „Co je to opravdové štěstí?“ Nebo tak nějak podobně. Blahoslavenství mají podnítit naše přemýšlení. Proč právě chudí a plačící a oběti nespravedlnosti? Mají přístup do nebeského království. Proč právě oni? Právě jim se Bůh rozhodl udělit „občanství v nebi“. Proč? Právě oni mají velikou šanci. Jakou? Šanci Boží nabídku přijmout. Uvědomují si, že jsou odkázáni na Boha.

Kolik je takových lidí!? A nepatříme mezi ně také my? Ježíš mluví k učedníkům, ale dívá se na lidi kolem a mluví se zřetelem na ně. „Nezoufejte si. Nebojte se. Pojďte. Naslouchejte. Učte se. Existuje krása nad krásu... Existuje skutečné štěstí... a je pro vás.“ Království nebeské. Přijmeme jeho zvěst a jeho pozvání?

Pane, uveď nás a všechny do nebeského království, o němž kážeš, a učiň nás v něm skutečně šťastnými.

design by exarion.cz | 2009