Zamyšlení

Svatí a dokonalí?

7. během roku A

Lv 19, 1-2.17-18/ 1 K 13, 10-11.16-23/ Mt 5, 38-48

V prvním čtení jsme dnes slyšeli přikázání lásky k bližnímu. Najdeme ho v knize Leviticus neboli Třetí Mojžíšova v oddíle, jemuž se říká „zákon svatosti“. Ten je uveden slovy: „Buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý.“ Platí to i na nás. „Buďte svatí.“ Copak si pod tím představujete? Jaké reakce ve vás toto slovo vyvolává? - Buďte dokonalí? Ano, to jsme dnes slyšeli také z evangelia. My? Dokonalí? Bezchybní? Může to po nás Bůh vůbec chtít? Nemůžeme být přece jako Bůh. Co s tím? Bůh nás miluje naplno. Jsme pro něho na prvním místě. Nepřestane nás to udivovat, ale je to tak. Bůh nás miluje naplno. Totéž máme dělat my. Učit se to. Snažit se o to. Ve všem mít Boha na prvním místě. Dávat Bohu své srdce. My se to učíme. K tomu máme směřovat. Nezapomeňme: pořád jsme ve škole. Bůh po nás chce, abychom se učili podle jeho lásky. To dává smysl. To po nás on opravdu může chtít a pro nás je reálné takový požadavek naplňovat.

Teď k té lásce k bližnímu. Zkuste si zapamatovat nejen ona slova „budeš milovat svého bližního jako sebe sama“, ale také to, co jim předchází. Okolí slova bývá často klíčem k porozumění. „Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně, ale budeš milovat svého bližního...Vztahy nejsou nikdy jednoduché. Ani k těm nejbližším. Ani v církvi. Tam obzvlášť. Kdo se trochu víc pohybuje v církevních kruzích, ví o tom své. Nesmíme si dělat iluze o sobě, ale ani o našich bratřích a sestrách. Ale přesto nevzdávejme to. I když budeš mít důvod se svému bratru v Kristu něco oplatit a pořádně mu to nandat anebo to s ním definitivně vzdát, nedělej to. Ty pocity a chutě lze pochopit, ale zkus se na to podívat odjinud. I když máš důvod mstít se nebo zanevřít, přesto to nevzdávej. Pamatuj na Boha. Pamatuj na to, jak on to nevzdal s tebou. Vzpomeň si na Boha a buď radši milosrdný. Bude-li to třeba, prokazuj lásku svému bratru. Pomoz mu. Buď radši milosrdný-á.

Ježíš k tomu dodává: Buď milosrdný nejen k bližnímu, ale taky k tvému protivníkovi. I tady si vzpomeň na Boha a buď radši milosrdný. Protivník je protivník. Nic si nenamlouvejme. Jsou lidé, co nás nemají rádi a chtějí nás dostat. Vzít nám a zničit to, pro co žijeme. Tady jsou pocity a myšlenky vůči nepříteli ještě pochopitelnější. Před takovými lidmi se musíme mít na pozoru. Jak je milovat? Ježíš po nás nechce nic jiného než podívat se i na tuto situaci odjinud – z Božího království – a být radši milosrdný. To neznamená usmívat se na ně a namlouvat si, že to nejsou nepřátelé. Ale můžeme se třeba na ně podívat bez zaujatosti. To nám umožní spatřit v nich to, co máme společné. Jsou jako my a my jako oni. Můžeme to udělat. Můžeme se podívat odjinud, protože Království se nám pomalu a postupně otvírá. Nová perspektiva. Můžu to učinit. Můžu to dát. Ne protože mě k tomu něco – někdo nutí. Můžu, protože chci... protože se mne dotýká Kristovo slovo. Je to totéž a přece zásadně jiné.

A znovu: Jsme ve škole. Učíme se to. Ježíš nás učí, co se sám naučil u nebeského Otce. Bůh je v tom pro nás vzorem. Učíme se ho napodobovat v lásce a milosrdenství. Nedostihneme ho, ale aspoň se mu můžeme přibližovat. A to v tomto světě už znamená mnoho. Pamatujme na Boha, na to, jaký on je, to nám pomůže a posílí nás.

design by exarion.cz | 2009