Zamyšlení

SVĚTLO Proměnění...

(Poslední po Zjevení)

Ex 24, 12-18/ 2 P 1, 16-21/ Mt 17, 1-9

Stalo se to po šesti dnech. Šest dní po čem? Nevíme. Předchozí evangelium mluví o Petrově vyznání u Cesareje Filipovy („Za koho mě pokládají lidé?“ - „A co koho mě pokládáte vy?“) a pak o blížícím se Ježíšově utrpení a smrti v Jeruzalémě a o následování. Byl to zásadní - přelomový a velmi těžký - rozhovor Ježíše s učedníky. Stalo se to šest dní po tomto rozhovoru? Nevíme. Nevíme ani kde. Podle tradice na hoře Tábor. Ale vykladači se dnes spíš domnívají, že to bylo jinde. Možná na Chermónu. Nevíme. Čas ani místo nejsou tak důležité. Důležitější je událost sama.

Ježíš byl před učedníky na hoře proměněn (metemorfóthé). Prošel metamorfózou. Změnil podobu. Byl to on, ale byl jiný. Lze si myslet, že byl takový celou dobu svého putování s učedníky. Ale takto ho doteď neviděli. Jaký byl? Připomíná to popis nebeské vize Syna člověka u Daniela (Da 7). Zářivě bílý. Oslňující. Plný světla. Není to světlo slunce ani měsíce. Můžeme si to světlo představit zevnitř. Zdrojem světla Ježíš sám. Ježíš jako světlo světa. Co všechno je v tom obsaženo!? Ježíš světlo světa.

Ale důležité jsou okolnosti. Co tento Ježíš dělá? Jaké má plány a záměry? Ježíš, který jde do Jeruzaléma - vstříc nespravedlivé a velmi kruté smrti, Ježíš, který jde svobodně ztroskotat, právě tento Ježíš a právě takto je světlem světa. Skutečně. Oni to viděli na vlastní oči. Aspoň na chvíli. Jsou věci, které mohou v našem čase trvat chviličku, ale vepíší se do srdce tak, že na ně nikdy nezapomenete. Vlastně ve vás trvají dále.

Zdrojem světla není slunce. Zdrojem světla je Ježíš. Krásného světla, jaké jste nikdy neviděli. Ale když už jste ho spatřili, nechcete být bez něho. Chtěli bychom být v tomto světle, ale zatím to nejde. Žijeme v ponurém světě a do toho to světla nevede jiná cesta než temnota kříže (temná noc víry).

Pro učedníky bylo Proměnění přípravou na tmu Velkého pátku. Asi největší zkouška jejich učednictví. Našeho taky. My to máme sice zprostředkované. Ale to stačí. Vedle toho jsme konfrontováni s jinými podobami trápení, bolesti a smrti. Třeba u svých blízkých. Náš rozum ví, že tato temnota se rozplyne a nakonec bude světlo. Ono překrásné a oblažující světlo Kristovo. Rozum to ví a souhlasí s tím. Ale srdce a smysly často rozhodí tma, šero a ponurost smrti. Člověku se v tu chvíli zdá neskutečné, že by bylo světlo a že by bylo silnější. Je. Mysleme na Promění a prosme, aby ono uzdravovalo naše srdce. Nakonec bude jenom světlo – světlo Kristovo.

Pro nás je důležitý zrak. To, co vidíme. Ale v Bibli je důležitější slovo. To, co je slyšet. I tady. Ve všem tom světle. Nebo přesněji: z něho. „Toto je můj milovaný Syn. V tom mám zalíbení. Jeho rozhodnutí se mi líbí. Toho poslouchejte. Toho se držte. Ten vás dovede.“ Tak poslouchejme tohoto Ježíše. Přemýšlejme o tom, co říká, a o tom, co máme dělat.

Pane, i když jdeš na kříž, do toho, co se nám nelíbí a s čím máme problém, chceme zůstávat s tebou. Pomoz nám a buď i v těch nejtemnějších chvílích světlem. Amen.

design by exarion.cz | 2009