Zamyšlení

Ve stopách Abramových...

2. postní A

Gn 12, 1-4a/ Ř 4, 1-5.13-17/ J 3, 1-17

Bůh není udržovatel starých pořádků. Volá nás k něčemu novému. Nechce nás jen uchlácholit tam, kde jsme. Chce nás přetvořit - dotvořit - učinit s námi něco nového. To je něco nesmírně vážného. A velmi se nás to dotýká. Bůh chce, abychom dosáhli jeho slávy. To je krásné, ale pro nás těžké. Cosi v naší přirozenosti se tomu brání. Chtěli bychom mít svůj klid a to, na co jsme zvyklí. Bůh nás z toho vyvádí. A nám se nechce - většinou. Bráníme se zuby nehty. Však to znáte :-) Právě o těchto „věcech“ přemýšlíme v době postní. A nejen přemýšlíme.

Proměna, kterou na nás Bůh chce vykonat, je pochopitelně vnitřní. Nedokážeme ji dostatečně pochopit ani vyjádřit. Mluvit se o ní dá v náznacích a symbolech. Dnes to byly 2. A velmi silné.

První: Vyjití (Abram). Vyjití z toho, co znám, kde jsem doma. Vydat se do neznáma... v naději, že tam mně čeká skutečný domov. Zamysleme se nad tím, co to pro Abrama všechno znamenalo. Představme si sami sebe v Abramově kůži. My už jeho příběh známe, ale on ještě ne. Všechno opustit a mít „jen“ příslib Boha, kterého ještě ani kloudně neznal. Zdaleka nejde jen o přemístění se v prostoru. V tomto případě o nějaký ten tisíc kilometrů dál. Abram toho musel strašně moc ujít sám v sobě. - Každý musíme. Víra z nás činí poutníky - v jistém smyslu lidi bez domova. Tak se v nás probouzí touha po skutečném Domově.

Druhý: Nové narození. Zezhora. Z vody a Ducha. Nestačí se jen připojit k Ježíšovi a potěšit se v jeho společnosti. Je třeba projít proměnou. Ocitnout se „v rukou Božích“. Odložit, co jsem a čeho jsem dosáhl – a čekat, jaký nový život mi Bůh dá. Ocitnout se na hranici bytí a nebytí. A důvěřovat, že se v Božích rukou neztratím, nepřijdu o sebe, ale naopak teprve teď se stanu tím, kým být mám. Vzpomeňme, jaké to bylo a je – v Božích rukou mezi bytím a nebytím. Co s námi bude? Co se mnou Bůh udělá? Jakou podobu nám dá? Zkuste si představit, jaké to je ve vichru Ducha. „Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.

To všechno jsou slavné a veliké věci, ale taky hodně těžké. S vírou je těžké je unést. Bez víry nemožné. Všechno to visí na živém Bohu -živém, tajemném Bohu. Nejsme s to pochopit ho a porozumět jeho plánům. Můžeme se vrhnout do pole jeho působnosti jedině s důvěrou, že on nás – a celý svět – miluje víc, než si dovedeme představit a pochopit. Volá nás k těžkým věcem, protože nás strašně moc miluje a chce nám dát sebe sama. To je věčný život. Radost nad každou radost a „Láska nad každou lásku“ (Frére Roger).

Bože, dal jsi nám tento život a voláš nás k životu věčnému. Pomoz nám, abychom se nechali vést, důvěřovali ti a tak doputovali až do tebe, který dáváš život mrtvým a povoláváš v bytí to, co není.

design by exarion.cz | 2009