Zamyšlení

Byl vzkříšen...

Vigilie vzkříšení - Bílá sobota v noci

Gn 1, 1-2, 2/ Gn 22, 1-18/ Ex 14, 10-31/ Iz 55, 1-11/ Ez 36, 16-28/ Sof 3, 14-20/ Ř 6, 3-11/Mt 28, 1-10

Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde, byl vzkříšen, jak řekl...“ Každý rok si to připomínáme. Je to zdrojem naší radosti a naděje. Byl vzkříšen (ř. égerthé). Co to znamená?

Není mezi mrtvými. Není v hrobě. Kde tedy je? Neumíme to vysvětlit. Protože pro to, co se stalo máme jen nedokonalá slova. Vlastně jen obrazy a podobenství. I slovo „vzkříšení“ je podobenství. Znamená „probudit se“ a „vstát“ - ze spánku. Ale tady jde o víc než o probuzení ze smrti zpátky do našeho života. Je to převedení do jiné formy života. Do života, do kterého jednou vstoupíme i my. Přichází k nám ze „světa vztahů“, ze světa „dobra, pravdy a krásy“... z toho, co se nedá změřit ani vypočítat. Tento svět se ukazuje jako střed, základ a vrchol všeho bytí.

Vzkříšení znamená, že Ježíš je s námi. Ale ne jako dřív. Nevrátil se zpátky. Není to, „jak to bylo“. To se nevrátí zpět. Je tu něco lepšího. Je s námi JINAK než doposud. Jak? Tady selhává náš rozum a naše řeč. Úplně jinak. Nově.

Nevíme jak, a přece je to pravda. Přichází k nám. Setkává se s námi. Oslovuje nás. Uvádí do pohybu. Všechno.

Vzkříšený je skrytý našim smyslům. Nevidíme ho. Neslyšíme. Ani si na něho nemůžeme šáhnout. (Ve čtvrtek jsem tu říkal, že jediným takovým šáhnutím je večeře Páně.) Jen víra ho pozná. Jen víra - jako nějaký radar - zaregistruje: „Toto je Pán.“ Přichází jako cizinec - host, a přece náš. Jen víra tomu „rozumí“. Ženy, učedníci i stráže a chrámové kněžstvo jsou zmateni. Ale ženy a učedníci se radují ze vzkříšení. Protože věří. Víra do jejich zmatku vnáší světlo. Stráže i chrámové kněžstvo oproti tomu zůstávají ve zmatku a tmě. Jsou slepí pro radostnou a osvobozující přítomnost Vzkříšeného. To je velká škoda.

Přijměme zprávu o Kristově vzkříšení jako ty ženy a pak jako učedníci. S vírou. Nečekejme hned nějaké mocné zážitky. Spokojme se s tichou přítomností Vzkříšeného. Ona stačí. Dá nám sílu. Osvítí temnotu a zmatek v nás a kolem nás. A my uvidíme, že cesta vede dál, na horu v Galileji a... do Království, do nebeského Jeruzaléma. Tu a tam zakusíme předzvěst věčné radosti a poznáme, že to všechno je pravda, že jsme v dobrých rukou Božích, že i my patříme tam, kde je Kristus. Jeho vzkříšením začíná i to naše. Pomalu, obyčejně, skrytě, ale SKUTEČNĚ.

design by exarion.cz | 2009