Zamyšlení

Haló, jsem tu...

Boží hod velikonoční

Sk 10, 34-43/ Ko 3, 1-4/ J 20, 1-18

V pátek to vypadalo na konec. Dnes stojíme na začátku něčeho OPRAVDU NOVÉHO, co tu ještě nebylo. Ani pro to nemáme dostatečně výstižná slova. Vůči tomu jsem naprosto nezkušení. Slavíme vzkříšení. Pán nezůstal ve smrti. Není mrtvý. Všichni, kdo v něho věří, mají na vzkříšení účast. Tedy: význam a síla této události dopadá i na nás.

Vzkříšený je s námi spojen a současně od nás oddělen. Nedá se to vysvětlit. Teologové řeknou, že vzkříšení je „nová dimenze života“. To říká hodně a současně málo.

Vzkříšení znamená, že Ježíš je se svým lidem a neomezují ho hranice prostoru a času. Je tady. Komunikuje s námi.

Nejčastěji řečí znamení. Jako je třeba prázdný hrob, složená plátna, ale třeba taky kousek chleba, kalich s vínem; kousek ryby a... dalo by se pokračovat. Znamení je třeba umět „číst“. Pro toho, kdo je neumí (nebo nechce) „číst“, nic neznamenají. „Prázdný hrob, nějaké poskládané hadry. A co má jako být?“ Avšak pro toho, kdo umí (a chce), jsou znamení úžasná. Vzkříšeného nemůžeme vidět, ale znamení nám připomene, že on vstal z mrtvých a je tu. „Jsem tu,“ říká nám při každém slavení eucharistie. „Jsem tu pro vás a dávám vám svůj život.“ Naučme se „číst“ znamení. Žasneme, kolika způsoby nám Pán dává najevo, že žije. Před léty mne na jedné teologické konferenci velmi zasáhla slova mého profesora dogmatiky. Řekl něco v tom smyslu: „Každá zkušenost opravdové lásky, porozumění, přátelství a pochopení, každý člověk, ke kterému můžu přijít se svými starostmi a problémy, je znamením, že Ježíš opravdu vstal z mrtvých.“ Ano. To je hluboká pravda. Jistě to znáte z vlastní zkušenosti. Někdy bychom si přáli velké a zázračné události, aby Bůh promluvil z nebe. A on mluví, ale tiše a nenápadně. Dívejme se dobře kolem sebe. Učme se „číst“ mnohé skutečnosti kolem nás jako znamení, kterým se nám hlásí sám Ježíš. „Jsem tu. Jsem živý. I vy budete živi.“ Tak to by byla ta znamení.

A pak je tu ta Maří Magdaléna. Podle sv. Jana první člověk, který se setkal se Vzkříšeným a který to oznámil apoštolům. To je setkání. Vzkříšený se SETKÁVÁ. Člověk si to asi běžně neuvědomuje, ale setkat se je něco jiného než potkat se. Dva lidé ve stejný čas na stejném místě. Setkání je víc. Vlastně se nedá úplně vysvětlit a popsat. Jde do hloubky - do samého nitra. Za sebe bych řekl, že to je moment, kdy cítíte, že někdo vám rozumí, skutečně vás „bere“... Je tu pro vás a vy jste pro něj důležití. Vzkříšený se přichází SETKAT. Nemusím při něm nic zvláštního vidět, ale vím, že Pán je tu. A víc. Pán je tu se mnou. Tak jako nikdo předtím. Tak přišel za plačící Máří Magdalenou. A ona si chuděra myslela, že je to zahradník. Viděla ho a nepoznala. Dokud ji neoslovil jménem. Pak ho poznala. „Můj rabbi!“ Samou radostí ho chtěla podržet. Uchovat si tu chvíli. To známe. Když se něco tak hlubokého stane, chceme, aby to nikdy neskončilo. Vyfotografovat si to, natočit kamerou nebo aspoň nahrát zvuk. „Nezadržuj mne, dosud jsem nevystoupil k Otci." „Nechtěj si mě podržet. Neboj se, že o mě přijdeš. Jsem s tebou. Jsem s vámi. Odteď už pořád.“

Tak slavíme vzkříšení. Začíná to tím, že Pán přichází k nám a říká nám: Marie, Petře, a... každý si dosaďte své vlastní jméno… a když to říká, cítíme, že nám rozumí, přijímá nás a že to s námi dělá něco nového a dobrého... dělá to z nás nové lidi... A to všechno je teprve začátek.

design by exarion.cz | 2009