Zamyšlení

Zrozeni k naději, zmocněni k odpouštění...

Oktáv velikonoční

Sk 2, 14a.22-32/ 1 P 1, 3-9/ J 20, 19-31

Vzkříšením Kristovým jsme byli znovuzrozeni k živé naději. Že skutečně dosáhneme nebe. Zní to troufale, ale tak to je. Všechno, co se děje s Ježíšem, je dobré i pro nás – a přede vším pro nás. Tím myslím nás všechny lidi. Jestliže ukřižování přináší spásu, co teprve vzkříšení! Kvůli nám se to stalo. Zní to namyšleně a troufale. Ale není. Naše dobro nese požehnání celému tvorstvu. Kristovo vzkříšení přináší radost. Lidem i všem tvorům. Smíme mít naději, která není jen krásným snem. Tak jistě jako byl Kristus vzkříšen, otvírá se nám nebe. Nikdo a nic nás o to nemůže připravit. Apoštol Pavel to vyjádří „slavnou větou“: „Nikdo a nic v celém tvorstvu... nemůže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši.“ (viz Ř 8, 39)

V evangeliu nacházíme učedníky zamčené ve strachu. (Zaměřím se dnes na první část. O sv. Tomášovi snad někdy jindy.) Strach. Každý ho známe. Dobrý sluha, zlý pán. Když mu podlehneme, úplně nás paralyzuje. Byli zamčení v místnosti, ale mnohem víc ve svém strachu. Ten má, jak známo velké oči. - Ježíš přišel do jejich vězení a přináší pokoj. Ten pramení ze zakotvenosti v Bohu. Člověk pak ví, že Boží moc je větší než všechny důvody ke strachu. Ježíš jim strach nevyčítá. Vysvobozuje je – a posílá mezi lidi. Takže žádné uzavírání se, ale naopak mezi lidi. Vyjít ze jha strachu. Dává jim Ducha. Záměrně užívám přítomný čas: posílá, dává, abychom si víc uvědomili, že se to děje i dnes - teď. Ježíš na ustrašené učedníky dýchá Božího Ducha. Duch svatý je dechem Vzkříšeného, dechem vzkříšeného života, mocí a silou života Božího, jakýmsi umělým dýcháním k tomuto životu – až novým stvořením (srov. Gn 2, 7). Čemu tato moc a síla slouží? Odpuštění hříchů. Vysvobození z vin. Učedníci – církev zmocněna odpouštět. Je otázkou, co znamená ono „neodpouštět“. V našem překladu je to „neodpouštět“ jako jakési východisko z nesnáze. V řeči evangelia je tam totiž „zadržet“ – „držet“, ale taky se to dá přeložit jako „vládnout“. Řecky: krató. To máme třeba ve slově demokracie. Jsou učedníci zmocněni neodpouštět? Co by znamenalo držet či zadržovat hříchy? Neznamená to, že je Vzkříšený zmocňuje nad touto oblastí ke odpuštění? To zní taky dost troufale. Ale jen do té chvíle než si uvědomíme, že odpustil Bůh Kristovým křížem a učedníci – církev to má jen v moci Duchem ohlašovat lidem. Pak je to jen důsledné rozhlašování toho, že Bůh odpustil a odpouští v Kristu. My z tohoto místa odvozujeme svátost pokání, ale neomezuje se to jen na slavení této svátosti. Všichni, celá církev jsme zmocněni Duchem žít a dosvědčovat vším, co jsme a děláme Boží odpuštění a smíření. Taky to znamená, že odteď – od vzkříšení – se bude dílo uskutečňovat výlučně skrze učedníky – skrze církev - ve vší pokoře. Když neodpustíte, když nebudete zvěstovat odpuštění vy, nikdo jiný nebude moct. Z toho člověka až mrazí. Ale copak to není tak? Copak to není: „Jste sůl země (Mt 5, 13a),“? Jiná sůl není. Uvědomte si, kdo jste v Pánu a jakou máte moc a k čemu.

Protože Pán vstal z mrtvých, je naše místo mezi lidmi, jako prostředníci - hlasatelé Božího odpuštění.

design by exarion.cz | 2009