Zamyšlení

Restart Vzkříšením

3. velikonoční A

Sk 2, 14a. 36-41/ 1 P 1, 17-23/ L 24, 13-35

Kristovo vzkříšení nastartovalo náš nový počátek. Dynamika této Události zasáhla i nás. Dřív než jsme o nějakém Ježíši a nějakém vzkříšení slyšeli. Jím jsme byli vykoupeni z prázdnoty, očištěni, uvěřili jsme a byli přesměrováni do Boha. Člověk, když to domýšlí, nestačí žasnout. Proč si to připomínáme? Abychom si to uvědomili a žasli. Jak moc se nás to vzkříšení týká! A taky za to poděkovali. A taky podle toho žili. Hlavním poznávacím znakem nového života je láska. Mějte se upřímně rádi. Láska znamená přijímat druhého, říkat k jeho existenci ANO [To pochopitelně neznamená souhlasit se vším, co říká nebo dělá], být vůči němu kladně naladěn. Toho jsou schopni lidé, kteří si uvědomují, že jsou přijímáni Bohem.

V evangeliu setrváváme už třetí neděli v prvním dni vzkříšení. Tentokrát s učedníky, kteří zřejmě ve svém smutku a zklamání mizí z Jeruzaléma do Emauz. Je to jeden z příběhů o setkání se Vzkříšeným. Typický i netypický zároveň. Můžeme se v něm totiž poznat i my. Ten příběh nám umožňuje pochopit způsob našeho spojení se Vzkříšeným v tomto světě. Ježíš s těmi dvěma potkal. Oni ho viděli, ale nepoznali. Pak ho úplně pozdě večer poznali. Ale v tu ránu jim zmizel z očí. Už ho neviděli, ale nevadilo jim to. Dokonce běželi nocí, aby se o tu podivnou zkušenost podělili s ostatními. Co to muselo být, že to ty dva obrátilo zpět!? Neviděli ho už, ale věděli, že On žije. To je dočista naplnilo. A obrátilo jejich život naruby. Není to tak i s námi? Kdo z nás viděl Vzkříšeného? Ale jistě byste mnozí mohli dosvědčit, že jste zažili naprosto jistě, že Ježíš žije a že se s vámi setkal? Proto jsem řekl, že se v tomto příběhu můžeme najít.

Ale zastavme se ještě na chvilku u toho, podle čeho zpětně poznali, že On žije a je s nimi. Podle čeho to poznali? Podle Písma a při večeři Páně. Pro víru jsou to ta nejpřesvědčivější znamení. „Divíte se, co se mi to stalo s tím křížem? Udivuje vás to povídání o prázdném hrobě a vzkříšení? Podívejte se do Bible. Copak se tam něco takového nenaznačuje a dokonce přímo nepíše?“ Nedocvaklo“ nám někdy u večeře Páně, že Ježíš je tu? Někdy ho dokonce poznáme podle zvláštního prožitku. Těm dvěma na cestě do Emauz „hořela srdce“. Takový zvláštní pocit tady u srdce. Člověk najednou ví. Neví, jak, ale ví. Ale to nemusí být vždy. On s nimi byl skoro celou cestu. Kolikrát je i on s námi a naše srdce nic!? Ti dva emauzští si teprve potom uvědomili, že jim srdce hořela. Jsou různá znamení a prožitky. Ale orientační body v tom všem tvoří Písmo-Bible a večeře Páně. Podle naší víry je večeře Páně znamením a potvrzením toho, že Ježíš je uprostřed nás.

Nejdůležitější je jedno: Ježíš žije a je s námi. Jde nám naproti na našich cestách a potkává se s námi. Někdy dokonce i setkává. Žije a je s námi. Zvláštním – pro nás nevyzpytatelným způsobem [Na to si budeme muset halt zvyknout :-)]– ale je. Je s námi. Díky němu taky vůbec věříme.

design by exarion.cz | 2009