Zamyšlení

Milost trpět a Dveře

4. velikonoční A

Sk 2, 42-47/ 1 P 2, 19-25/ J 10, 1-10

Z 1 P jsme slyšeli, že to je milost, když někdo pro svědomí Bohu snáší bolest a trpí nevinně. Když někdo trpí nevinně, je to milost. Tak. To není provokace. Milost znamená, že se něco – spíš někdo – líbí Bohu. Ne že by si Bůh liboval v bolesti a utrpení nevinných. Nene. Když někdo trpí nevinně, Bůh v něm vidí podobu svého Syna. Ten se podobá Ježíši. Není v tom žádná záliba v bolesti a utrpení. To je svoboda. Ten je opravdu svobodný. Jde Boží cestou v tomto světě a nebojí se zla ani zlých a nedá se tím odradit. V takovém člověku se ukazuje láska Boží jako obrovská síla. Takový člověk je zralý. [Trochu mi to připomíná vyprávění o pravé radosti Františka z Assisi.]

Kristus trpěl za nás, ačkoli se nedopustil žádného hříchu. Neodplácel spílání spíláním. Nehrozil, ale vše vkládal do rukou toho, kdo soudí spravedlivě... Právě tento postoj přináší spásu. Je to určitě nejlepší kázání evangelia. I když není jednoduché mu porozumět. Toto uzdravuje svět.

K tomu jsme voláni. Dělat to jako Ježíš. Vnášet do tohoto světa Kristova Ducha. Proto je to milost. To je cesta spásy. Ta se Bohu líbí. Je to taky dar. Nikdo z nás na to sám od sebe nemá. Jen žijeme-li s Kristem, sdílíme-li s ním nejlépe všechno nebo aspoň co nejvíc :-), můžeme mít i takovou svobodu a lásku. Většinou to chce hodně času takto uzrát.

Co říct k dnešnímu evangeliu? 4. neděli velikonoční se říká „neděle dobrého Pastýře“. Čte se vždy úryvek z 10. kapitoly Jana. Tam Ježíš o sobě říká, že je dobrý pastýř (ř. poimén kalos). Však to znáte! Je to krásný obraz, který najdeme v Bibli na vícero místech. Chce vyjádřit vztah Boha k jeho lidu. Stará se. Chrání. Pečuje. Vede na pastvu. Ježíš ho ještě prohlubuje. Zná každého. Je se svými ovečkami. Každou zná jménem. A zase ty ovečky znají jeho. Poznají dobře jeho hlas. Letos se ale zrovna čte úvodní část. Tam se taky mluví o pastýři a ovečkách, ale taky o dveřích. Ježíš tu o sobě říká: „Já jsem dveře...“ Tak by se ta letošní 4. velikonoční neděle mohla nazývat „nedělí dveří“. Dveře jsou důležité. Oddělují, chrání, ale také spojují prostory. Umožňují procházet sem a tam. Ježíš je dveře pro ovce. Ve dvojím smyslu: dveře k lidem, kteří patří Bohu a tvoří Boží církev. K nim se dostanete jen skrze Ježíše. V jeho jménu, na jeho slovo. Pro Ježíše. Pro Boží království. V Ježíšově zájmu a v zájmu Božího království. V jeho stylu, jeho způsobem. To se pozná. Kdo přijímá Ježíšovo povolání a vydává se do služby, je schopen otvírat a probouzet v lidech dobro a pokoj. Na této rovině se děje něco důležitého. Není to jednoduché, ale děje se to.

Pak skrze Ježíše nalézáme my lidé život – to je obraz té pastvy pro ovce. Dobrá, hojná, šťavnatá pastva. Radost se podívat! A nejen podívat. Boží přání je, aby jeho lidé měli život - a to v hojnosti. Pořádný život. Plný. Žádné ubohé živoření. A Bůh to svým lidem skrze Ježíše skutečně dává. Ježíš je dveře, kterými vstupujeme do života. Tady se můžeme vrátit k onomu čtení z 1 P o neviném utrpení, které je milostí. I když to třeba tak na první pohled nevypadá, právě takový postoj přináší a rozhojňuje ten pravý Boží život.

design by exarion.cz | 2009