Zamyšlení

Cesta DOMŮ

5. velikonoční A

Sk 7, 55-60/ 1 P 2, 1-10/ J 14, 1-14

Odhoďte všechnu špatnost... a jako novorozené děti mějte touhu po duchovním (ř. logikon) nefalšovaném (ř. adolon) mléku... Okusili jste, že Pán je dobrý“ (ř. chréstos), slyšeli jsme dnes mimo jiné z Prvního listu Petrova. To znamená: Jste na začátku nového života. Vytrvejte a prospívejte v něm. Poznali jste, že Pán je dobrý. Přišli jste mu na chuť. Tím to začalo. Pořád jste na začátku. Živte to v sobě. Dělejte to, co prospívá. Dělejte věci, které toto poznání dobroty Pána ve vás upevňují. Pán je lahodný, příjemný, dobrý jako vynikající víno. Není důležité, jakým slovem to popíšeme. Důležité je toto samotné poznání. Nezapomeňme na chvíli, kdy jsme poznali dobrotu Pána. Židé, když se loučí se sobotou, přičichnou si k voňavému koření. Je to symbol. Znamená: zapamatuj si, jak voní (nevěsta) šabbat. Nos tu vůni v srdci a pamatuj na ni při své práci. Pamatujme, jak příjemný a lahodný je Pán. Pak člověk odhodí dobrovolně a rád to, co se s Pánem neslučuje. On s vámi začal velké věci. Teď je ani náležitě neoceníme. Nepromarněte je. Byla by to nevýslovná škoda.

Ať se vaše srdce nechvěje úzkostí. Těmi slovy začíná Ježíš řeč na rozloučenou s učedníky. Od teď už to nebude jako dřív. Musíte se adaptovat na novou situaci. Ježíš už s nimi po vzkříšení bude JINAK než před tím. Ponesou zodpovědnost za evangelium v tomto světě, který nebude vždy přátelský. Ať žádný strach, nejistota či cokoli jiného nerozvíří hladinu vašeho srdce. Takové podněty ke strachu a nejistotě přijdou a budou přicházet. Nelze tomu zabránit. Ale důležité je, co s nimi uděláme.

Důvěřujte. Jako důvěřujete Bohu, důvěřujte i Ježíši. V něm je s námi Bůh jako laskavý Otec. Jsme v jeho rukou. Nikdo a nic nás nemusí ochromit a vyvést z míry. Jsme v jeho rukou. Dobrých rukou Syna i Otce. On je Pán nade vším. Obzvlášť nade vším nemožným (ses. Magdaléna Ježíšova). On je dobrý. Proto smíme důvěřovat. A důvěra nás upokojí.

V něm je náš věčný domov. On sám je naším domovem... Rozumíme slovům. Tato část evangelia je po jazykové stránce zcela jasná. Jen si to neumíme představit. Řeč je o nebeských věcech, s nimiž dosud nemáme zkušenost. Bůh sám je pro nás nepředstavitelný. Co teprve Bůh jako náš věčný domov! Velká neznámá. Víra tuší, že krásná neznámá, ale pořád zatím neznámá. Ale něco „máme“. Přece jen známe cestu. Neznáme její průběh. Víme „jen“ (:-), která je ta správná. To stačí. To je nejdůležitější. Známe cestu. Tou je Ježíš, náš Pán, ale taky náš bratr, jeden z nás, podobný nám ve všem kromě hříchu, blízký – nejbližší každému člověku. Jeho lidství je nám cestou (sv. Tereza z Ávily). Čteme Ježíšův příběh, přemýšlíme o něm a naše mysl je směřována do nebe .

design by exarion.cz | 2009