Zamyšlení

Ke ztraceným ovcím...

11. během roku A

Ex 19, 2-8a/ Ř 5, 1-8/ Mt 9, 35-10,8

Ježíš viděl zástupy a bylo mu jich líto. Viděl, že jsou zralí pro království (J. Mrázek). Ale kdo jim Boží vládu ohlásí tak, aby ji mohli přijmout? Žeň je mnohá, dělníků málo.

Kdo je zralý pro Boží království? Komu je určeno na prvním místě? Lidem na okraji. Těm problematickým. Co se v životě „spálili“. Vsadili „na špatnou kartu“. Těm, co nežijí podle církevních norem. Nemocným – v doslovném i přeneseném významu. Chudým. Plačícím. Nemusím asi pokračovat. Ježíš to říká výstižně: ztraceným ovcím domu izraelského. Těch jsou mraky. Dnes asi víc než tenkrát. Jak se k nim dostat? Jak je oslovit? Jak jim to říct? Je tu dobrá zpráva od Boha, která má své adresáty. Ale jak to udělat, aby se to k nim dostalo a oni to přijali? V tom je asi dnešní situace odlišná od té tehdejší. Ale abychom si nemysleli. Ty „ztracené ovce“ nejsou jen ti druzí. To jsme taky my. „Jsme žebráci, to je pravda,“ napsal Martin Luther 2 dny před svou smrtí. To není malomyslnost. To je pokorné poznání pravdy o nás samých. Jsme žebráci. Sami potřebujeme obdarovat. Sami potřebujeme milost. Jak je to osvobodivé poznání! Kristus je tu především pro žebráky a hříšníky. To už je součást evangelia.

Ale zpátky k hlavní linii tohoto kázání. Tolik je potřeba kázat evangelium! Ale kdo to udělá?

Proto Ježíš zmocňuje svých Dvanáct. To je základ církve. Ale není to jen na těch Dvanácti, ani na farářích. Každý se může a má připojit. O to mají učedníci prosit. Aby se odvážili přijmout službu evangelia a dělali ji z pověření a zmocnění Ježíšova. Celá církev to má vzít za své. Církev to jsou lidé, co žijí a nesou evangelium. My do toho taky patříme. K tomu jsme nejen povolaní ale taky zmocnění. Žít a nést evangelium. Stát se živým evangeliem. To není jenom předání informace. To jsou vztahy a přístup. Být Ježíšovým dobrým poslem. Ježíš totiž přichází k lidem ve svých učednících – v církvi. Dotýká se myslí lidí, když učedníci čtou z Bible. A taky ve svátostech. Nedávno - o Velikonocích? - jsem připomínal, že večeře Páně je způsobem, jakým se Kristus láskyplně dotýká nás a my jeho. Pak se Ježíš spásně dotýká lidí v modlitbách učedníků za nemocné a v pozornosti, kterou učedníci lidem věnují. Učedníci - církev jsou zkrátka viditelným a působícím znamením, neviditelné přízně Boží.

To je evangelium. Že Bůh jde lidem naproti. Stojí o ně. Strašně moc. Tak moc, že za ně vydal svého Syna. Bůh se chystá ujmout vlády. To bude definitivní vítězství pravdy, práva a spravedlnosti. Boží kralování se přiblížilo. To prý znamená, že se sice ještě neujalo vlády, ale už působí. Už nyní se s ním lze setkat. V Ježíšovi a jeho učednících. Už nyní působí. Není to tedy jen krásná idea, ale promítá se do vztahů a do přístupu ke všemu. Kdo mu otevře srdce, pozná ho – zakusí. Tam už nemoc ani smrt člověka nespoutává a nebere mu naději. Tam se končí vláda malomyslnosti a rezignovanosti. Tam už život neurčují neduhy ani slabosti či hříchy naše ani druhých. Ne že by třeba zmizely, ale už nespoutávají. Už nemají negativní vliv.

Toto se děje dnes. Tady mezi námi. A na mnoha jiných místech. Kristus přichází k lidem v učednících nesoucích evangelium. Boží království vstupuje do světa lidí. Všechno se tak připravuje na slavný Kristův příchod.

Pane Ježíši Kriste, otevírej naše oči a uši, abychom tě přijímali v evangeliu a připravovali se na tvůj příchod.

Zjev nám své slovo tak, aby nás samotné osvobozovalo a uzdravovalo.

Dej nám, abychom v síle této zkušenosti předávali tvé dobré poselství.

design by exarion.cz | 2009