Zamyšlení

Učedníci, proroci, spravedliví... a sklenice vody

13. během roku A

Jr 28, 5-9/ Ř 6, 12-23/ Mt 10, 40-42

Jeremjáš odpověděl Chananjášovi,“ zaznělo v 1.čtení. Jeremjáše známe. Ale kdo je to Chananjáš? Oba jsou proroky. Když něco řekne prorok, má to obrovskou váhu. Prorok totiž neříká své nápady, ale vyřizuje vzkazy od Boha. Když něco řekne prorok, říká to sám Bůh. Ale co když jsou dva proroci a každý říká něco jiného? Jeden z nich lže. Který? Jak se to pozná? Přesně to se stalo s Jeremjášem a Chananjášem. Jeremjáš říkal: „Podrobte se jhu Babyloňanů. Hospodin je pověřil vládou. Podrobte se jejich jhu a bude se vám dařit dobře.“ Chananjáš říkal: „Hospodin zlomil jho Babyloňanů. Do dvou let se zajatci vrátí zpět.“ Na to reaguje Jeremjáš slovem, které tvořilo dnešní první čtení. „Ano, kéž tak Bůh učiní.“ - Jistě, by si to přál každý. Jeremjáš taky. Ale - to není Hospodinovo slovo. Je to možná líbivý, ale klam. Lidské přání - asi i zbožné - ale s Hospodinovým Slovem to nemá nic společného. Falešné proroctví. Pozor na falešné proroky! Na to Jeremjáš upozorňuje, když připomíná staré pravidlo k rozlišování proroctví v Izraeli (srov. Dt 18, 21nn).

Podle tohoto pravidla třeba být opatrný vůči tomu, kdo slibuje dobré věci – dnes bychom řekli – rychle a snadno, bez pokání. Bůh slibuje dobré věci, ale jeho Slovo nás vede k proměně smýšlení. Vůči skutečnému Slovu od Boha nelze zůstat stejný. To slovo se dotýká člověka zvláštním způsobem. Na tom se pozná jeho účinnost. Může to být obyčejné slovo – velmi obyčejné, ale přece se dotkne zvláštním způsobem – mění pohled na život a život sám. Prorocké slovo se uskuteční. Na rozdíl od lidských řečí.

V dnešním evangelním čtení jsme stále u vyslání učedníků. Naše místo je v tom dvojí. Předně jsme těmi, k nimž učedníci přicházejí. Ale pak jsme sami také učedníky. Snažme se na toto slovo dívat z obou hledisek.

Ježíš posílá učedníky se svým poselstvím do světa. Někteří je odmítnou, ale také přijmou. Toto přijetí - nepřijetí má závažné důsledky. Je to velmi jednoduché. Kdo přijme učedníky, přijímá Krista. A kdo přijímá Krista, přijímá nebeského Otce.

S tím, kdo přijme proroka jako proroka, bude zacházeno jako by sám byl prorokem. To je velká čest před lidmi, ale hlavně před Bohem. Podobně bude s tím, kdo přijme spravedlivého jako spravedlivého. Jiří Mrázek k tomu v Komentáři k Matoušovu evangeliu vtipně poznamenává: „Jako by záležitosti Božího království byly přenosné, téměř až nakažlivé. Boží království je v tomto smyslu infekční... Kdo přijme někoho nakaženého Božím královstvím, sám se od něho nakazí.

Pak tam ještě zaznělo to o číši vody jednomu z těchto nepatrných. To jsou učedníci. Nepatrní. Nic moc. Nemají, čím by zapůsobili na druhé. Nemají, čím by prokázali své učednictví. Nic moc. Ale Ježíš se k nim přiznává. A těch z lidí, kdo se jednoho z učedníků ujme – byť třeba nepatrnou službou – se ujme sám Bůh. To je veliká věc. Vlastně ta největší.

Vidíte, jak učedníci jsou předzvěstí soudu nad tímto světem, ale mnohem víc znamením a předzvěstí spásy .

design by exarion.cz | 2009