Zamyšlení

Hádanka o rozsévači

15. během roku A

Iz 55, 10-13/ Ř 8, 1-11/ Mt 13, 1-9. 18-23

Ježíš vyučuje z loďky přes vodu a zástup posluchačů se nachází na břehu. Jaký pěkný - skoro by se řeklo - prázdninový výjev! Ovšem nic takového! Byl to dlouhý den. Podíváte-li se, co tomuto lodičkovému kázání předcházelo, je toho opravdu dost: splněné proroctví o Božím služebníku, pak vymýtání démona a následný spor o toho, ve jménu koho Ježíš toto vymýtání dělá, pak o znamení proroka Jonáše. Stačí? Kdepak! Ještě o návratu nečistého ducha a o tom, kdo je Ježíšova rodina. Komentátor (J. Mrázek) k tomu poznamenává, že to bylo mnoho vyučování bez uspokojivého výsledku. Ježíš mluvil a mnozí mu nerozuměli. - A pak následuje to, co dnes čteme. „Téhož dne vyšel Ježíš z domu a posadil se u moře.“ - Prý to vypadá, jako by si chtěl odpočinout. A zase ty zástupy! Stejné nebo zase jiné? Bůh to ví. - „A mluvil k nim mnoho v podobenstvích.“ Řekl toho hodně, ale v hádankách. Nestačí jen slyšet. Třeba hlavně rozumět, pochopit. Nahlédnout do souvislostí mezi tím, co Ježíš říká, a jak se to týká nás. Naslouchat Ježíši a rozumět mu vyžaduje nasazení. Je třeba rozluštit je jako hádanku.

Ježíš mluví vytrvale. A trpělivě. Věnuje se zástupům. Mluví i dnes v evangeliu. Mluví po staletí křesťanských dějin. Jak to bude dál? Pochopíme? Budeme chtít pochopit?

„Vyšel rozsévač rozsévat. Když rozséval, padla některá zrna podél cesty... jiná padla na skalnatou půdu... jiná padla mezi trní.“ Tak to při rozsévání chodí. Ne každé zrníčko se ujme. A ne každé, co se ujme, taky vydá úrodu. Tak to chodí. A přece to rozsévání není nesmyslné a úrodu to neohrozí. Má to smysl kázat? Odpověď je jasná. Nevidíme do toho, alevedle cesty a skal a trní je i dobrá půda.Jiná zrna padla do dobré země a dala užitek.“ A Slovo samo je taky dobré. Když padne na dobrou úrodu, bude výnosnost mnohonásobná a nahradí všechny ztráty. Poselství, které Ježíš přináší, má větší sílu, než by si jeden myslel. A mezi námi lidmi se najdou ti, co hledají a jsou otevření - oslovitelní. Možná tam, kde bychom to nejméně čekali. Nepoznáme je a neodhadneme, kteří to jsou. Proto má smysl celoplošné a vytrvalé rozsévání, i když se jeví jako příliš rozhazovačné. A třeba i ti, co se nyní „nechytili“, se „chytnou“ příště. Kdo ví?

Vypadá to, že Boží zvěstování má tolik překážek, že to snad v tomto světě nemá ani cenu. Nenechme se mýlit. Úroda nakonec bude veliká. Má to cenu a smysl. Slovo si nakonec cestu ke svým adresátům najde.

Proč si to říkáme? K čemu nám to může být dobré? Abychom si nezoufali ze stavu světa a církve. Situace je jistě vážná. Ale nikoli beznadějná. Pak taky, abychom se sami nebáli o své naději Božího království mluvit s lidmi. A pokud to děláme a nevidíme žádné ovoce (což bývá asi jen výjimečně ;-), abychom nepropadali malomyslnosti. Pro někoho jsme možná divní, ale někomu naše slovo možná pomůže v jeho obtížné situaci se vzchopit k naději a odvaze přijmout Boží pozvání. Co my víme? Bůh to ví. On je taky původcem toho Slova a on taky touží shromáždit všechny u sebe.

design by exarion.cz | 2009