Zamyšlení

Hádanka o pšenici s plevelem

16. během roku A

Iz 44, 6-8/ Ř 8, 12-25/ Mt 13, 24-30. 36-43

Pokračujeme v podobenstvích (tj. hádankách) o Božím království. Dnes máme na pořadu plevel mezi pšenicí.

Ježíš ohlašuje něco opravdu nového – dobrého – nejlepšího. To přesahuje všechny naše dosavadní zkušenosti. Vláda Boha. Žádný útisk, násilí či tlak. Naopak největší svoboda. V našem světě to vypadá tak neskutečně. Jak by se to mohlo stát, když tu je pořád zlo? A nezdá se menší. Najdeme ho ve světě, ale taky v církvi. Co všechna ta pohoršení a zneužití duchovní moci!? Najdeme ho i v nás. Plevel mezi pšenicí. Jak to, že při sebelepší snaze, evangelium špatně přijímáme a dokonce převracíme?! Jak to, že z osvobozující zvěsti, děláme nové zákony a klademe na sebe i na druhé břemena ještě větší?!

Plevel mezi pšenicí. To se nám nelíbí. Člověk by chtěl mít všechno čisté. Pěkně pšenici bez plevele. Být nekompromisní ke zlu a vymýtit ho! Žádná tolerance! Jak často se s takovými lidmi setkáme v církvi!? Vypadá to zbožněji a duchovněji a morálněji. Jeden takový člověk mi jednou řekl, že si připadá jako novodobý Mistr Jan Hus. Obávám se, že to myslel vážně.

Ale ono to s tím plevelem vůbec není jednoduché. Máme se snažit „být pšenicí“. To můžeme a dokonce máme. Ale nic víc! Ukážeme-li se nakonec jako pšenice, to bude stačit :-).

Plevel, o němž se tu mluví, se dost dlouho podobá pšenici. A pak je to všechno tak propletené. Plevel mezi pšenicí a pšenice mezi plevelem. Ach, jo. Bůh je v tom všem suverénní a klidný. Nikdo a nic ho nemůže ohrozit. Tak jsme to měli v prvním čtení: „Toto praví Hospodin, král Izraele, jeho vykupitel, Hospodin zástupů: Já jsem první i poslední, kromě mne žádného Boha není. Kdo je jako já? Jen ať se ozve.“ Nikdo a nic ho nemůže ohrozit. Nikdo a nic nemůže zhatit jeho dílo. Svět a dokonce ani my sami ne. Plevel mezi jeho pšenicí ho neznepokojí. On ví, co dělá. Plevel to sice komplikuje, ale ne zas tak moc. Pšenici neohrozí. Ona vyroste a úroda bude. Veliká. Boží království mezi lidmi a ve světě vyroste a rozvine se. Nikdo a nic ho nezastaví. Žádný strach! Žádné zmatené a zbrklé akce! Nakonec bude plevel od pšenice oddělen. Pšenice pěkně do stodoly a plevel se spálí. Boží andělé nakonec vše roztřídí. Nám nepřísluší třídit a říkat o někom, že je plevel nebo pšenice. I když si to třeba někdy myslíme, nepřísluší nám to. Nevidíme do toho. Co když je právě ona snaha „sortýrovat druhé“ také oním plevelem?!

Nakonec spravedliví zazáří v Božím království. To je narážka na Danielovo proroctví (Da 12, 3). A pak to taky chce říct, že to, co je dnes skryté - spravedlnost spravedlivých - se ukáže v celé své síle a kráse. Bude zjevná každému. Jako světlo hvězd, slunce či měsíce. Vytrváme-li s Kristem, budeme svítit světlem Božím jako on sám. A to bude krásu nad všechnu krásu. Jak to napsal sv. Pavel: „Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.

Kdo má uši, slyš! Přemýšlejme o tom a hledejme v tom hlubší smysl. Budeme-li hledat, také najdeme.

design by exarion.cz | 2009