Zamyšlení

Hořčice, kvas, sítě, perly, poklady a...

17. během roku A

1 Kr 3, 5-12/ Ř 8, 26-30/ Mt 13, 31-34. 44-52

Ježíš v sobě přináší do našeho světa nebeské království. O něm slyšíme v evangeliu - nejen dnes, ale pořád. Když slyšíme evangelium a věříme mu, vstupuje toto království i do našeho vnitřního světa. Stává se i v nás skutečností. Nemusíme je vytvářet. Prostě je.

Co to je? Oblast (jak nešťastné slovo! Dimense?), kde vládne Bůh, kde platí Boží zákony a pravidla. Boží království JE a my do něho patříme.

Není součástí našeho světa. Lze ho zakoušet, ale rozhodně to není běžná zkušenost. Je tajemná, skrytá a paradoxní, jako je tajemný, skrytý a paradoxní sám Bůh. Ježíš toto království přibližuje podobenstvími. Dneska to byla pěkná nálož. 5+1. Naštěstí jen krátká, ale o to hutnější.

Na počátku se to království jeví jako něco nepatrné. Zrno hořčičné. Malá rostlinka, o kterou se nikdo ani nezajímá. Ale nakonec se ukáže jako strom - jako celý svět.

Působí skrytě a nepozorovaně jako kvas v těstu. Nakonec pronikne všechno těsto. Stačí troška kvasu do těsta a už ho nezastavíte. Pronikne úplně všechno.

Ve své skrytosti a nenápadnosti je jako vzácná perla, skrytý poklad. Kdo o něm ví? Kdo si ho všimne a pozná jeho cenu? Přesto se dává pozorným a připraveným poznat. Kdo je najde, rád dá všechno. Zná jeho cenu. Ta převýší všecko, co si lze myslet.

Pak je jako rybářská síť. Zahrne všechno, co je pod vodou. Ryby i jinou havěť stejně jako smetí. Zahrne všechno. Ale nakonec se všechno, co v ní uvízne, přebere. Zůstane jen to… jak to říct? - Hodnotné. Co se hodí pro nebeské království.

Ježíš ukončil řeč v podobenstvích a ptá se: „Pochopili jste to všechno? Koho se ptá? Učedníků? Zástupů? Odpověděli: „Ano.“ - Skutečně pochopili? Nebo si to aspoň mysleli? Nebo si mysleli, že Ježíš takovou odpověď očekává? Lze to pochopit? Není Ježíšova otázka spíš výzvou k neustálému přemýšlení o těchto věcech? Chápeme my? Tato podobenství a to, oč v křesťanství běží? Je toho totiž strašně moc a je to strašně hluboké a mnohovrstevné. A my k tomu přistupuje jen ze svého omezeného pohledu. Nosíme si své představy - předsudky a předporozumění - a jim Slovo přizpůsobujeme. Myslíme si, že jsme pochopili, ale ve skutečnosti jsme třeba jen to neznámé „napasovali“ do svých vžitých představ. Potvrdili jsme si to své, ale neotevřeli se Slovu. Skutečně pochopit chce velkou práci a spoustu času a trpělivosti a stejně se to nakonec stane jako milost. Pochopit tajemství nebeského království není jen tak.

Právě proto prý Ježíš připojuje ještě jedno podobenství. To je to +1. O učedníkovi, který ve zděděném skladišti objevuje staré i nové poklady. Můžeme mu rozumět jako Ježíšově odpovědi na jejich „Ano“. Říkáte: „Pochopili jsme to.“ - Ano. Později budete chápat víc a víc. Každý učedník – i my se stali učedníky – získal poklad Písem a vykladačské tradice. Je to velké skladiště. Má zákoutí, do nichž se dostaneme málokdy. Pokud tam však chodíme, budeme ho poznávat a objevovat. Tu a tam zažijeme překvapení – nebo potěšení. Jaké krásné bohatství to tam máme!? To je to staré i nové. Nové věci anebo staré v nových souvislostech! Dostali jsme veliké skladiště Slova. Choďme do něj. Poznávejme ho. Čeká nás tam spousta objevů. Něco pochopíme hned a něco nám zase bude záhadou na dlouhé roky. Jednou pochopíme i to.

design by exarion.cz | 2009