Zamyšlení

Potřeba být vytažen z vod...

19. během roku A

1 Kr 19, 9a.11-16. 19/ Ř 10, 8-15/ Mt 14, 22-33

Navazujeme na evangelní čtení minulé neděle. Ježíš nasytí víc jak pětitisícový zástup chleby a rybami. Je večer. Ježíš chce zůstat úplně sám. Přiměl učedníky sednout do lodi a odplout. Konečně zůstává sám na Pustém místě nad jezerem. Modlí se - sám.

Teď střih jako ve filmu. Učedníci veslují na lodi. A nejde to. Vane silný protivítr a vlny. Nejde to. Nic je přímo neohrožuje na životě. Jen to nejde. Tak nějak uběhla celá noc.

K ránu se nečekaně objeví Ježíš. To „k ránu“ musím vysvětlit. Doslova „za čtvrté hlídky“. Noc byla rozdělena na čtyři hlídky. Toto je ta poslední. Nejhorší úsek noci. Půlnoc minula, ale do svítání ještě daleko. No, prostě kritická chvíle. Jako by nic se v této chvíli objeví Ježíš. Dobře si to představme: Noc. Nic nevidíme. Úplná tma. Vítr a vlny. Strašná únava. A pak něco - někdo blízko. Ve tmě. Uprostřed vod. Co to je? Kdo to je? A proč tu je? - Není divu, že vzkřikli hrůzou. Tak se to jeví jim. Pán k nim přichází. Ne, aby je děsil. Jde jim na pomoc. Oni to ještě nevědí. Pán k nám někdy přichází divně. Nerozumíme mu. Vyvolává to spíš strach. Jak ho poznáme? Bývá to těžká zkouška pro víru. Takhle ve tmě.

Zavolal ně: „Vzchopte se!“ To bývá v Bibli takový signál. Přes všechen strach doufejte. Přicházím v dobrém. Není důvod propadat strachu.

A pak: „Já jsem to!“ To zní jako: „Proč se bojíte, vždyť jsem to já!“ Ale proznívá v tom tajemství Božího jména: „Jsem, který jsem.“- „Já jsem to!“ - Pro Ježíše je to tak jasné. Ale my se děsíme a nerozumíme tomu. Nám to vůbec jasné není. Projasnit to může z naší strany jedině víra. Právě v takových chvílích konečně přichází víra ke slovu. Opravdu spolehnout na Ježíše a Boha, když kolem tma a všechno vypadá divně. Ježíš tak pomáhá naší víře.

Už tato zkušenost sama o sobě by o sobě stačila. Ale ještě jdeme dál. Máme tam toho Petra. „Jsi-li to ty, poruč, ať přijde k tobě po vodě.“ Nestačilo mu to. Chudák Petr. Vždycky něco plácne. Ale my bychom asi plácali horší věci. Nesmějme se Petrovi. Přesně tak to má být. On – jeho víra – jeho zápas o víru – je opravdu základem církve. To jsme my. Tak jedná člověk, který se setkává s Bohem a jeho královstvím.

Kristus mu řekne: „Tak pojď!“ Tak Petr vstoupí do situace, kterou nezná a na kterou nemá a ze které bude muset být zachráněn. Potřebuje to. Petr. I my. Potřebujeme opravdu zachránit. Z vln i ze všech dalších nebezpečí. Potřebujeme zakusit, že Ježíš je opravdu Pánem. Teprve teď Petr poznává Krista. Potřebujeme být zachráněni - Ježíšem. Teoreticky to víme. Ale potřebujeme to zakusit. Petra Ježíš zachránil. Vytáhl ho z vody. Vede ho k víře. Stejně zachraňuje a vede k víře i nás.

Ježíšova božská moc se neprojevuje v síle větru, ohně, hromů a blesků. Projevuje se v tiché přítomnosti a záchraně, kterou koná.

design by exarion.cz | 2009