Zamyšlení

MATKA a učitelka modlitby

Marie, Matky Páně (15/8)

z textů o P. Marii: Gn 3, 9-15/ Ga 4, 4-7/ L 2, 15b-19

Připomínáme si Matku Páně. Podle tradice ukončení jejího pozemského života. Ve východní tradici jako „Zesnutí Bohorodičky“ a v západní jako „Nanebevzetí P. Marie“.

K biblickým čtením dnes asi jen pár poznámek. Jako když člověk zvýrazňovačem v knize zvýrazní ze svého pohledu ty nejdůležitější věty. Na sklonku léta se při tom vnitřně ocitneme uprostřed vánočního tajemství. Protože P. Maria je v Bibli nerozlučně spojena s Kristovým narozením.

Z Genese jsme slyšeli o tom, co následovalo po pádu člověka. Ohlášení trestu, ale taky spásy. Od sv. Irenea (někdy na konci 2. století) se tomuto místu říká Protoevangelium (= první evangelium). Ženino Potomstvo (ale taky a především Potomek; pomnožné substantivum) rozdrtí v budoucnosti hlavu potomstvu Hada, i když při tom utrpí jeho pata.

Maria zaujímá centrální místo v dějinách spásy. Právě jí se dostalo té milosti, aby přivedla na svět onoho Potomka a tak byla spojena s počátkem spásy celého lidstva.

Mimořádně obdarovaná. Veliká, krásná a inspirativní je na ní především důvěra, láska a pokora, s jakou tento Dar přijala. Skrze ni přišel Spasitel.

Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kdo jsou zákonu podrobeni, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny. Čas se naplnil. Potomek přišel. Jeden z nás – ovšem dokonale věrný Bohu. Narozený z ženy, podrobený zákonu. Překonává bariéru hříchu a vrací nás Bohu. V centrálních událostech dějin spásy nacházíme Ženu. Nenápadně. Pokorně. Tiše. Jako Jitřenku předcházející Slunce. Nebo jako tu, která otevře dveře, a pak sama poodstoupí na bok. A dílo spásy může začít.

Evangelium nás přivádí do betlémské jeskyně narození. Na seně leží dítě. Pastýři vyprávějí o andělích a o tom, co jim andělé o tomto dítěti řekli. Zvláštní. Podivné. Začíná spása. To, po čem toužili generace, je konečně tady. V tomto dítěti. Co všechno z toho bude? Co všechno to přinese? Co to udělá s námi a se světem? - Všichni se diví, ALE Maria dělá něco jiného. Zachovává to všechno v mysli a rozvažuje o tom. Ona na tyto věci myslela, „opakovala si je v mysli a spojovala to dohromady“ (synetérei ta rhémata tauta symballúsa en té kardia autés L 2, 19). Můžeme v ní vidět jakési ztělesnění rozjímavé modlitby neboli meditace. Nenechala se unášet jen nějakým chvilkovým nadšením. Nosila pořád v srdci Boží slova. Myslela pořád na spásu. Vstříc tomu všemu novému, co se spásou přichází, šla se srdcem zakotveným v Bohu. To jí dalo sílu projít krizemi včetně ukřižování Syna a dojít nakonec do nebeské slávy. Také v tom je nám Maria inspirací, posilou, pomocí a učitelkou víry a modlitby.

design by exarion.cz | 2009