Zamyšlení

Všem „vyloučeným“ OTEVŘENO...

20. během roku A

Iz 56, 1. 6-7/ Ř 11, 1-2a.29-32/ Mt 15, 21-28

Dnes se zastavíme hned u prvního čtení z Izajáše. Vybaví se vám ještě? Říkají se tam úžasné věci. Jen to člověku na první poslech tak nepřijde. Jsme na takové věci u Izajáše „zvyklí“. Škoda. Hospodinův Chrám (= Přítomnost) se tu překvapivě otvírá i těm, kdo byli Mojžíšovou Tórou jednou provždy vyloučeni. Kleštěnci a různí cizinci (Dt 23, 2-7). Prostě pro takové není v Chrámu místa. Nyní po staletích. V tvrdé škole exilu a zajetí ohlašuje Bůh nové věci. Každý spravedlivý. Tím se v Bibli myslí ten, kdo žije v souladu se smlouvou, kterou Bůh svému lidu daroval. Každý takový, každý bohabojný je vítán. Smí vejít. „Ve svém domě modlitby je oblažím radostí.“ [hebr. vśimachtím b´bet tfilatí; śmch pi.= naplnit radostí, rozdávat radost, rozradostnit] Všem spravedlivým, všem hledajícím Boha Bůh sám říká: „Jsem tu pro vás. Pojďte dál. Patříte sem. Vy všichni, kdo hledáte Boha a spravedlnost. Vstupte a poznáte radost Boží.“ Smíme to slyšet jako přípravu na evangelium a potěšení pro nás.

Teď něco k druhému čtení. Bůh nezavrhl Židy. Jsou jeho lidem. A zůstanou jím. - Ale jaký pak má smysl, že ve svých představitelích nepřijali Ježíše jako Krista? Již jsem říkal, jak to sv. Pavla trápilo. Bůh mu do toho vnesl trochu víc světla. Jen Bůh dokáže i toto selhání „zakomponovat“ do svých dalších plánů. Jako když vám navigace, poté co jste ji „neposlechli“, ohlásí: „Přepočítávám“ a hledá novou trasu k cíli. „Bůh uzavřel všechny pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.“ [ř. synkleisen gar ho theos tús pantas eis apeitheian, hina tús pantas eleésé... ] To je Bůh. Dokáže se slitovat. Písmo říká, že rád. Selhání by mohlo být příčinou hněvu a odsouzení. Ale kupodivu není tomu tak. Uzavřel všechny pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval. Do Božího království vstoupíme jen jako ti, kterým se dostalo slitování. „Všichni jsme žebráky. To je pravda,“ řekl nebo napsal Luther pár dní před smrtí. Nevcházíme tam jako ti, kdo jsou dobří a „zvládli to“, ale jen jako ti, nad kterými se Bůh slitoval. To je jsme taky my. Ti, co tam nepatřili – vyloučení. Ale Bůh nám řekl: „Nevadí. Pojďte dál. Rád vás vidím.

A teď konečně ta kananejská paní. K tomu jen pár „drobečků“.

Ta žena patří mezi ty jednou provždy vyloučené. Nyní jim Bůh v souladu s prorockým slovem otvírá dveře.

Vykladači tu vždycky řešili, proč jí Ježíš neodpovídá. Jsou na to různé názory. Nějaký smysl to mít musí. Ale evangelista sám neprozradí ani slovo. Otázka „Proč?“ má zůstat otevřená. Vykladač k tomu trefně píše: „Evangelista nevysvětluje, proč Ježíš mlčí, nýbrž ukazuje, co dělat, když Ježíš mlčí, “ (Mrázek, J Evangelium podle Matouše s. 270).

Dobrodiní cizincům nikterak neumenší dobrodiní Izraeli. Stůl Pána je tak bohatý, že na každého něco zbude. I pár drobečků nasytí. Není důvod se bát a bojovat mezi sebou. Dobrodiní Pána je větší než jsme s to si představit. Tak to prostě je. A proto smíme a máme prosit, tlouct a volat. Neodbytně. Nenechat se nikým a ničím - ani Ježíšovým mlčením - od toho odradit. Jako ta cizí paní od Týru a Sidónu. Každý, kdo hledá a potřebuje Boha je zván: „Jen pojďte dál. Jste tu dobře. Ve svém domě modlitby vás oblažím radostí.“

design by exarion.cz | 2009