Zamyšlení

Skála, z níž jsme vysekáni...

21. během roku A

Iz 51, 1-6/ Ř 12, 1-8/ Mt 16, 13-20

Dnes začneme - a zůstaneme :-) - opět u prvníhočtení z Izajáše. Zazněla v něm útěcha Izraeli v zajetí. Útěcha. To není jen pohlazení po trpící duši spojené třeba se slovy „To bude zase dobrý.“ Spíš je to slovo, které ukazuje, odkud může trpící skutečně načerpat sílu. „Máte se, o co opřít. Máte se, z čeho posilnit. Vaše situace není zdaleka tak ztracená, jak byste si mohli myslet." - „Podívejte na skálu, ze které jste vysekáni.“ Mrkněte na materiál, ze které jste stvoření.“ - „Podívejte na Abrahama a Sáru“. Jejich výhled byl „nic moc“. Oba staroušci. Sice celkem bohatí. Ale beznadějně bezdětní. Nomádi bez stálého domova. „Měli“ jen Boha a jeho - řekněme - „nerealistický příslib“. A podívejte, co z nich nakonec vzniklo. Podívejte, jak se ten Boží příslib naplnil. Podívejte, jaké plody přinesla jejich víra. To je přece solidní základ. Váš základ. Náš základ. Podobně jako Šimon Petr v dnešním evangeliu. „Ty jsi Kristus, syn živého Boha!To je základ - pevná skála církve. Petr, který tu reprezentuje všechny učedníky, a jeho víra. „Ty Ježíši, jsi Kristus. Přicházíš od Boha. To je tvůj domov. Ty jsi přišel podělit se s námi o tento tvůj poklad.“ Někdo by řekl: „A to je všechno?“ - „Ano, to je všechno. To stačí. To je skála, která nás podrží – naše útočiště.

Ale ještě zpět k Izraeli v zajetí. Bůh je utěšuje tím, že jim říká: „Ohlédněte se zpět a poučte se z toho. Tak poznáte mé plány i mou schopnost uskutečnit je.“ Podívejte se, co dokáže Bůh s lidmi, kteří se ho drží vírou. (Tady snad mohu navázat na dnešní epištolu.) Co to znamená obětovat sebe sama Bohu? Dát se Bohu k dispozici. Tak aby v něm mohla jeho láska působit – bez překážek. Otevřít se jeho lásce. Přijmout jeho plány a zaslíbení, jakkoliv se zdají podivná. Takto se obětovat neznamená zničit se. Člověk se tak vydává na náročnou cestu - většinou někde na hraně. Avšak její konečný cíl je život - život v plnosti.

S těmi, kdo se ho drží vírou, Bůh dokáže velké věci. I dnes. Lidsky bezvýchodná situace pro něho nepředstavuje problém. Naopak. Někdy to vypadá, že se mu to líbí. On je „Pán nad nemožným“ (Malá sestra Magdaléna Ježíšova). Naučit se z jeho příslibů čerpat sílu a držet se ho vírou to přivede spásu. Ta se v běhu světa může jevit tak neskutečně, tak málo pravděpodobná. Ale nakonec se ukáže, že to bylo právě naopak. Nakonec to bude Boží spása, kdo se ukáže jako to nejpravdivější - nejpevnější vůbec. Nebesa se rozplynou... země zvětší, ale Boží spása tu bude věčně. Boží spravedlnost (=synonymum spásy) neztroskotá.“ Právě toto se učíme ve škole Božího lidu.

design by exarion.cz | 2009