Zamyšlení

Církev – to je síla...

23. během roku A

Ez 3, 7-11/ Ř 13, 8-14/ Mt 18, 15-20

Církev - to je síla. Musíme to upřesnit. Co je to církev. A co je to síla. Církev - to jsou lidé. Lidé shromáždění a sjednocení v lásce Kristově. To je dar a poslání. Není to automaticky. Jsme církev, ale taky se jím máme stále víc stávat. Ta, o které se mluví v dnešním evangeliu, je nesená vzájemnou láskou a zájmem o druhého. Odtud pramení ta síla a moc. Sloužit si navzájem. Pomáhat si, abychom společně došli do nebe. To je za dnešním slovem o napomínání. Jak píše sv. Pavel: „Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem měli upřímně rádi.“ Taková láska není sladká. Je náročná. Stojí námahu. Bolí. Jak říkala M. Tereza: „Mějte se rádi, až to bude bolet.“ - Takovou lásku nedokážeme nikdo udělat. Je tu s námi. Jako dar a výzva. Pustíme ji do svého nitra a mezi sebe? Naše vztahy se tím nezmění „jako mávnutím kouzelného proutku.“ Nejsou to žádná kouzla. Ale postupně se budou prohlubovat a měnit. A my budeme schopni sloužit jedni druhým a přijímat službu druhých. Kdo ví, co je těžší.

Předobrazem toho je třeba Mojžíš nebo Proroci. Dnes jsme slyšeli o povolání Ezechiela. On je jedním ze zajatců v babylonském zajetí. Sám zajatec vyslán k druhým zajatcům. Aby jim vyřizoval, co říká Bůh. Aby do jejich života vnášel Boží slovo. Bůh chce mluvit do života lidí. Nebude to mít s nimi lehké. Jsou lid zatvrzelý. V tom se poznáváme. To slovo zní přísně. Ale i za ním je láska -trvalý zájem. Bůh říká: „Vím, že jste takoví, ale já se nenechám odradit. Budu mluvit.“ Kdo odmítá, co mu říká Bůh, připravuje se o pomoc a vrhá se do problémů. Ale Bůh mluví. Jeho mluvení tak vytváří novou šanci. Bůh mluví. Když člověk chce slyšet – a tu možnost má, začíná se jeho spása. Bůh chce mluvit do našich životů. S láskou. Chce vnést dobrou změnu a život. To je za vysláním Ezechiela. To je - nebo má být - za vším, co se děje v církvi.

Církev sjednocená v lásce (stále pamatujte na to, že to můžeme a máme být i my) pakmá moc odmítnout a přijmout (dosl. svázat nebo rozvázat) cokoli na zemi. To označuje autoritu aplikovat Boží přikázání do života. Vykládat a říkat, co se má a nemá dělat. Ale s touto mocí přichází i odpovědnost. Tato moc může být správně uplatňována jen v lásce.

Církev sjednocená v lásce má taky moc modliteb. Bůh na její modlitby odpovídá. I kdyby to byli jen dva lidé - i kdyby byla lidsky viděno slabá, nepatrná a ztracená, její modlitba má moc. Ale není to tak, že by ona přetlačovala Boha, aby bylo „po jejím“. Církev takto sjednocená v lásce je sjednocená s Bohem. V ní je cítit Boží přítomnost. Není divu, že pak její komunikace s Bohem je - účinná a plodná.

Kéž bychom se stávali takovou církví! Připomínám, že to je dar a výzva. Přijměme dar a zkoušejme ho uplatňovat. Krůček za krůčkem.

design by exarion.cz | 2009