Zamyšlení

Panovníkova CESTA

26. během roku A

Ez 18, 1. 29-32/ Fp 2, 1-13/ Mt 21, 23-32

Na dnešním čtení z Ezechiela si můžeme znovu uvědomit, že Bůh s námi vede skutečný rozhovor. Žádný monolog. Mluví, ale taky naslouchá a reaguje na to, co se děje a říká... v Izraeli a v církvi. Za Ezechiela se říkalo třeba: „Cesta Panovníkova není dobrá.“ Tak mě napadá. Jakápak pořekadla se dnes v církvi říkají? Nebo jaké myšlenky kolují v hlavách nás dnešních křesťanů? Na copak Bůh reaguje dnes? - Ale zpět k Ezechielovi. Tak „Cesta Panovníkova není dobrá.“ Tedy: „Bůh to nedělá dobře.“ Co? O tom další úsloví. „ Otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou zuby.“ Bůh to nedělá dobře. Naši předkové si „vesele“ hřešili a my to za ně „odnášíme“. Tím vlastně říkají: „My nic. My jsme jen oběti. Hříchů svých otců a nespravedlivého Boha.“ Na to Bůh reaguje. „Tak to není. A vy sami se o tom přesvědčíte.“

Jaká je tedy cesty Boha? Co chce Bůh po svém lidu? Aby se obrátili a žili. Bůh tím vlastně říká: „Mně nebaví a nelíbí se vás trestat. Nechci, abyste umírali. Naopak, chci, abyste žili – a měli skutečný pokoj.“ Biblický pokoj znamená plnost života, bezpečí a harmonii. „To pro vás chci,“ říká Bůh. „Pochopte to! Přijměte to! Pochopte, co je to pokání!“ - Máme často velmi zkreslené představy pokání.

Tady můžeme navázat na čtení z evangelia. To je dnes o Janu Křtiteli a Ježíšových současnících: duchovních elitách (kněžstvu, členech velerady), ale taky o celnících, nevěstkách a tak. Je Jan prorok? - To není teoretická nebo akademická otázka. To se dotýká jádra našich životů. Jestli je prorok, tak skrze něj mluví Bůh. Pak je to nanejvýš důležité. Co říká? Obraťte se! Čiňte pokání! To je vlastně dost blízké tomu, co své generaci říkal Ezechiel. Obrátit se. Jaké asociace a emoce to v nás vyvolává? Obávám se, že v křesťanských kruzích je toto téma poněkud „zprofanované“. Tak vážná a navýsost osobní „věc“ se nedá institucionalizovat – zvnějšňovat. Obrátit se znamená „poznat Boha jinak, uvidět ho jako milujícího a láskyhodného a začít mu odpovídat... opětovat jeho jednání.

Člověk tím vstupuje na novou, nepoznanou půdu. Bojí se toho... „pouštět si Boha blíž k tělu“ není jen tak. Svědkové Boží nám říkají, že se toho přesto nemusíme bát, že Bůh je opravdu láska a jeho blízkost je radost, život a pokoj – plnost života. Toto nám Bůh chce dát a k tomu nás zve. To je jeho vůle. Žít s ním navždy. Něco opravdu dobrého – lepšího a vyššího než všechny naše představy. Vždycky a pro každého to znamená obrátit se - opustit svou dosavadní cestu a vydat se „do Boha“, na náročnou cestu, úzkou a strmou... Celníci a nevěstky opustili sice cestu Boha, ale potom na Janovo slovo se - na rozdíl od kněžstva - vrátili. Svaté řeči byste u nich nenašli, ale nakonec udělali svatý čin. A ten je rozhodující. Svatý čin. To, co chce Bůh. Kéž bychom totéž dělali my!

Bože, ty chceš, aby se všichni obrátili a žili. Pomoz nám, abychom toho byli schopni a skutečně to dělali. Skrze Krista, našeho Pána.

design by exarion.cz | 2009