Zamyšlení

Zabitý syn a zavržený kámen...

27. během roku A

Iz 5, 1-7/ Fp 3, 4b-14/ Mt 21, 33-46

V podobenství o zlých vinařích slyšíme příběh o Ježíšovi a Izraeli – zvláště jeho kněžstvu, ale taky o nás. Všichni jsme zapojeni do jednoho Příběhu s otevřeným koncem. Může dopadnout dobře, ale taky nemusí. Bůh nám ho připomíná, abychom zaujali postoj, s nímž tento Příběh pro nás nakonec dopadne dobře.

Jsme jako Boží vinice. Máme nést dobré, šťavnaté a sladké hrozny. Bůh z nás chce mít potěšení. Jeho potěšení z nás je i naším největším potěšením. Bůh se o nás stará, abychom ovoce mít mohli.

Ježíšův příběh při vyprávění tohoto podobenství směřuje k vrcholu. Odehrává se to doslova v posledních dnech. Už je v Jeruzalémě. Brzo bude slavit Velikonoce. Pak poslední večeře s učedníky. A pak... Kněžstvo a velerada ho odsoudí na smrt a vydají Římanům. Ti, co spravují Boží lid, ho odmítnou a vydají na smrt. Proto Ježíš toto podobenství říká. Proti nim. Oni tak vynášejí soud sami nad sebou. Tím ztrácejí svou legitimitu a nakonec přijdou i o své postavení. Ježíš úmyslně navazuje na Izajášovu píseň „o vinici mého milého“ (1. čtení). Ale oproti Izajášovi tam vidíme posun. Podle Ježíše nespočívá problém ve vinici samotné, ale ve vinařích. Ti se zařídili sami pro sebe. Majitel vinice je daleko. Nikdo ho léta neviděl. Jako by ani nebyl. Tak už na něho nehledí a chovají se na vinici, jako by byla jejich. To je velké varování nejen tehdejším kněžím, ale taky všem správcům Božího lidu kdykoli a kdekoli.

Ale neslyšíme v tomto podobenství jen soud nad špatnými správci Boží vinice. Najdeme tam taky slova naděje a důvěry. Tím myslím zvlášť slovo o kameni zavrženém staviteli ze 118. žalmu. Stavitelé chrámu našli kámen, který se jim nezdál vhodný pro stavbu. Tak ho vyhodili. Co s ním? - Ale Bůh ho vzal a učinil tím úplně nejdůležitějším v celé stavbě. (O přesném významu tohoto kamene existují různé výklady.) Bůh to udělal a lidé užasli. Poznali, že toto udělal Bůh. Lidé mohou zavrhovat, odvrhovat a vyhazovat. Důležité je, co dělá Bůh. Platí to o Kristu, ale platí i o Božích záměrech vůbec. Nikdo a nic nemůže překazit Boží podivuhodné dílo. Nejednou Bůh vyvolil a vyzdvihl to, co se zdálo vrcholně nevhodné a nepoužitelné.

Boží dílo se naplní a přinese plody. Navzdory všem našim zmatkům - zvláště všem dobrým zmateným snahám nás věřících a obzvláště kněží a kazatelů :-). Boží záměry se naplní. Zcela jistě. To osvobozuje. Ovšem ne k tomu, abychom usnuli - jak se říká - „na vavřínech“, nýbrž abychom dál odpovědně naplňovali Boží přikázání a rostli v lásce, jakou po nás chce Bůh, dokud Kristus nepřijde ve slávě a všechno bude nové.

design by exarion.cz | 2009