Zamyšlení

Úskalí pozvání na Svatbu...

28. během roku A

Iz 25, 6-9/ Fp 4, 1-9/ Mt 22, 1-14

Začnu dnes druhým čtením – z Listu Filipským. Odtud zazněla závěrečná napomenutí - povzbuzení. „Radujte se v Pánu... netrapte se žádnou starostí... a pokoj Boží převyšující každé pomyšlení bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši...“ To znamená: Těšte se z Pána. Je s vámi. Nese s vámi vaše radosti i bolesti, naděje i strachy. Zaslibuje a dává vám dobré věci. To je důvod k radosti. Všechno svěřujte do jeho rukou. Nebojte. On vám to nevezme. Bude opatrovat váš život. Chce totiž váš život naplnit. Ve všech ohledech. Když se naučíte žít s Pánem... to bude začátek nebe... pokoj převyšují každé myšlení...

Teď k evangeliu a čtení ze Starého zákona. To bylo o hostinách. Přesněji o pozvání na Hostinu.

Hostina – nejlépe svatební – symbolizuje v Bibli nebe, ráj, věčnou blaženost s Bohem a všemi tvory. Dnes nám tedy biblická čtení připomenula, že jsme pozvaní na parádní svatbu. Všichni. Jsme pozvaní do nebe. Bůh nás chce mít u sebe. Doslova doma. Co nejblíž. Těší se na nás.

To je pro nás důležitá informace. Jak s ní dál naložíme? Právě „o tom je“ podobenství o svatební hostině a šatech na svatbu. Není to popis, jak to bude. Ježíš tu nastiňuje princip. Co je pro pozvané důležité a na co si dát pozor. Ti, co odmítli jít, stejně jako i ten, kdo neměl šaty na svatbu, mají jedno společné. Dávají najevo, co si o králi a jeho synu a celé té svatbě myslí. Není to nic lichotivého. Když se to řekne mírně, nezajímá je to. Pohrdají tím.

Netřeba zacházet do podrobností ohledně vhodného oblečení na svatbu. Pozvání třeba přijmout a přijít na svatbu jako na svatbu. Možností, jak to udělat, je asi spousta.

Svatba se určitě uskuteční. A bude parádní. Jen si máme dát pozor, aby to nebylo bez nás.

Celé to podobenství – vlastně dvě – vysvětluje výrok: Mnoho je povolaných, ale málo vyvolených. V řečtině to zní skoro jako slovní hříčka. Poloi klétoi - oligoi eklektoi. To jen tak na okraj. „Nic není samo sebou.“ „Nic se neděje bez nás.“ Vyvolených není málo proto, že by Bůh byl přísný a nechtěl tam moc lidí. On nás tam naopak chce co nejvíc. Chtěl by nás všechny. Málo je jich proto, že na to většina „dlabe“. „Pche, nějaké pozvání od Boha! Kdoví jestli to nejsou jen řečičky a pobožné tlachy!“ Ježíš toto podobenství říká v jeruzalémském chrámu – dnes by se řeklo náboženským elitám své doby. Sebejistým správcům duchovního života a strážcům tradic. I takovým se může stát, že se připraví o svatbu. Můžou si myslet, že to mají jisté, ale houby... To jsou asi dva extrémy. Jeden: „Kašlu na to.“ A druhý: „Mám to jisté.“ Obojí nakonec dopadne stejně.

Ale Ježíš nechce těmito podobenstvími strašit. Naopak.

Shrnuto a podtrženo: Jste pozvaní na nebeskou svatbu. Nepromrhejte to. Mohlo by se to stát. Nedopusťte to. K tomu můžeme připojit své: Amen.

design by exarion.cz | 2009