Zamyšlení

Mezi císařem a Bohem

29. během roku A

Iz 45, 1-7/ 1 Te 1, 1-10/ Mt 22, 15-22

Z dnešního evangelia slyšíme známé: „Dávejte císaři, co je císařovo, a co je Boží, Bohu.“ Člověk by řekl: „To po volbách „sedne“. Ale nebyl to záměr. Prostě to tak vyšlo.

Císařovo císaři a Boží Bohu.“ Odtud se odvíjí vztah Božího království a politiky. Jednoduchá věta. Ale víceznačná.

Než se podíváme na rozhovor Ježíše s jeho protivníky, chtěl bych upozornit, na dnešní první čtení z Izajáše. Zvláštní věc! Možná to člověku na první poslech unikne. Perský král Kýros (Koreš) je Bohem ohlášen jako Mesiáš. Pohanský vladař Mesiášem?! Je to možné?! To se muselo těžko přijímat. Co to znamená? Je to určitý obraz. Bůh tím říká něco jako: „Právě skrze tohoto Kýra, cizince a pohana, který o mně ani nic neví, uskutečním své spásné plány s vámi. Nedivte se. Přijměte ho a podrobte se jeho autoritě.“ Bůh své plány uskutečňuje skrze a - nebo navzdory všem potentátům. Na tom by nebylo nic divného. Ale tady jde o něco víc. Kýros – právě on – dostal svou moc také proto, aby ukončil babylonské zajetí a umožnil návrat přesídlenců a obnovu Jeruzaléma atd. atd.

To však neznamená, že se Kýros stal Hospodinovým vyznavačem. Umožnil obnovení bohoslužby v Jeruzalémě. Ale dál si sloužil svým bohům. Podrobit se jeho autoritě také neznamená vzdát se svého přesvědčení a víry. Pozitivně to znamená prostě přijmout jeho vládu jako „prostor“, ve kterém mohu žít svůj život před Bohem. Nemusím mít panovníka souvěrcem. Stačí, když jeho vláda umožní sloužit našemu Bohu. Patří mu má loajalita občana, ale nikoli mé srdce či svědomí. Pouze Boha mám milovat celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou... Mým soudcem je totiž Bůh. Nikoli panovník, byť by vládl nad půlkou světa anebo i celým.

Teď zpět do evangelia. „Dávejte císaři, co je císařovo, a co je Boží, Bohu.“ Co z toho můžeme vyvodit pro sebe? Nezapomínejme, že tento výrok nevznikl z nějaké klidné úvahy. Ježíš neměl možnost precizovat své stanovisko k římskému impériu a jeho císařovi. Nejspíš by ani nechtěl. Proč? Ani se nezrodil z přátelského rozhovoru, jehož cílem bylo společně se dobrat pravdy. Musel čelit lsti nepřátel, kteří na něho políčili past, a pohotově odpovědět. Obě možné odpovědi by byly špatné. Ježíš odpověděl tak, aby svůj názor vyjádřil a zároveň tak, aby z něj nemohli udělat rebela ani kolaboranta. To se mu povedlo.

Co je císařovo, dejte císařovi, co je Boží, Bohu.“ Dovedu si představit, že tento výrok může být zneužíván oběma stranami. Mocnými i jejich odpůrci. Tak jen pár bodů. I taky to asi bude delší než by se slušelo.

Boží království jistě není revoltou proti mocným. Jeho lidé se nebouří proti mocným, ale ani je neadorují. Nepodléhají – nebo neměli by podléhat – kouzlu moci a mocných.

Postoj k mocným je kritický. To neznamená zásadně odmítavý. Spíš to zahrnuje rozlišování. To, že má někdo moc – třeba, že získal nejvíc hlasů ve volbách - nemusí nic znamenat. Vyhrát ve volbách se dá tak, že přesvědčíte svými argumenty víc lidí, ale často taky prostě „oblbnete“ poměrně velkou část společnosti. Víte, že dnes je to především otázka technologie ovlivňování a pak peněz.

Bůh je Bůh a vládce světa vládce světa. To se musí rozlišovat. Císař - byť to byl křesťan - má nárok jen na něco. I on je člověk. Ani Bůh, ale ani ďábel. Je člověk. své hranice. Rozhodně si nesmí nárokovat to, na čem je Boží obraz. Na čem je Boží obraz? Vždyť to víme. Není to žádné tajemství.

Nebojme se mocných. Dávejme jim, to málo, co jim náleží. Ale mnohem víc a rozhodně dávejme Bohu to, co je jeho. Zdalipak si uvědomujeme, co to opravdu znamená?

design by exarion.cz | 2009