Zamyšlení

Obléknout neporušitelnost

Památka věrných zesnulých

Mdr 3, 1-9/ 1 K 15, 50-58/ J 5, 24-27

Vzpomínáme v tyto dny na své zesnulé. Této vzpomínce na ně věnujeme i dnešní bohoslužbu. Co smíme doufat - pro ně i pro nás samotné? Nechme se ve svých myšlenkách vést biblickým slovem.

Spravedliví jsou v Boží ruce a trýzeň smrti se jich nedotkne... “ Bible toho na naše zvědavé otázky, co je po smrti a jak to tam vypadá, moc neříká. V tom hlavním však je jasná. I ve smrti a po ní jsou spravedliví v Boží ruce. Jsou účastni jeho lásky. Ta přesahuje všechny hranice. Nejen míst a časů, národů a jazyků, ale taky života a smrti. Smíme věřit tomu, že jsou v Boží ruce. Boží láska je pořád větší a pořád nás bude překvapovat. Smíme věřit, že krásně překvapovat.

Jako druhé čtení jsme slyšeli závěr 15. kapitoly 1. Listu Korintským. Ta je celá o vzkříšení – Kristově a nakonec i tom našem. Boží království tu sice začíná, ale ve své plnosti představuje úplně novou skutečnost. My ještě úplně noví nejsme. Nedokážeme na něm plně podílet. Jsme příliš spjati s dosavadním světem a jeho skutečností. Nejsme na to „vybaveni“. Musíme projít přeměnou. Být znovu přetvořeni. To znamená ocitnout se mezi bytím a nebytím a znovu být uvedeni do nového bytí. Na „vyšší level“. Sv. Pavel pro to užívá obraz oblečení. Obléknout neporušitelnost a nesmrtelnost. Stát se novým stvořením. Mít všechno nové. Všechno, co patří k našemu lidství, bude rozvinuto a naplněno. Cítím velkou nesnáz. Jak to vyjádřit? Nenapadá mne lepší výraz než „nové“. Ale co si představíme, když slyšíme „nové“? Často jen „vylepšené“. Tady jde o něco víc. Nesrovnatelně. Nekonečně víc. Až „sem“ míří Boží plány s námi.

Až se to naplní, bude to konec smrti. Smrt smrti. Už na nás – proti nám - nebude nic mít. Hřích se už nebude mít čeho na nás chytit. Už nás nebude moct oddělit od Boha. Už do nás nebude zasévat zkázu.

Zatím žijeme ve starém a stárnoucím světě. A přece chválíme Boha, že nám dává vítězství skrze Ježíše. Už teď se otevřel průchod do toho NOVÉHO. V Ježíšovi a jeho poselství přecházíme ze smrti do života. Už nyní. I když je naše smrt ještě před námi. Už jsme přešli do života. Tím, že jsme uvěřili Ježíšovu slovu. Už se to stalo. Ještě se to plně neprojevuje. Ještě z toho nic nevidíme. Ale děje se to. I tímto čtením a vyhlašováním evangelia. Tajemství Božího života se dotýká našich srdcí a vtahuje nás do NEPŘEDSTAVITELNÉHO... No, a z této nepředstavitelné slávy obrací apoštol pozornost zpět do přítomnosti.

A tak, naše námaha - to, jak se snažíme přijímat Ježíšovo poselství a žít ho a sdílet – jakkoli nedokonale a poznamenáni hříchem a malostí – nevyzní naprázdno. Má smysl. Vzhledem k budoucí slávě nic z toho není bez významu. Má smysl.

design by exarion.cz | 2009