Zamyšlení

Velké světlo, ale opravdu VELKÉ :-)

Narození v noci

Iz 9, 1. 5-6 (2.6-7)/ Tt 2, 11-14/ L 1, 1-20

„Lidé chodící v temnotě uvidí velké světlo,“ slyšeli jsme před chvílí. Není to temnota vnější - fyzická, ale uvnitř - v duši. Lidé se strašným trápením. Co nevědí kudy kam. Jejichž život se jim stal břemenem. Kdokoliv na tomto světě. Jejich temnota skončí. Uvidí velké světlo. Uvnitř.

Proč to čteme zrovna dnes – o vánoční noci? Venku je tma. My tu máme světlo. Světlo ve tmě vytváří pěknou atmosféru. Ale neděláme to kvůli sváteční atmosféře.Ta změna ze tmy do světla nastala Ježíšovým narozením. On je to velké světlo. Pro každého. On mění naši perspektivu. Lidé mají nejrůznější starosti. Někdo je sám. Někoho trápí problémy v práci. Jiný ztratil někoho blízkého. Trápení je všude spousta. Není divu, že si říkají: Co na tom mohlo změnit Ježíšovo narození? Jistě. Není to ani pohádka ani kouzlo. Ježíš přichází do našeho světa a taky do našich srdcí a myslí. Připustíme-li, že by mohl v nás způsobit změnu, je dost pravděpodobné, že začne tím, že nám otevře nový pohled na život. Je dost pravděpodobné, že v jeho světle spatříme všechno tak, jak jsme to dosud neviděli. On v nás vytvoří příznivé prostředí pro všechno dobré.

Taky jsme slyšeli: „Narodí se nám dítě... a bude mu dáno jméno: Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ I to je o Ježíšovi. Dítě - novorozenec Rádcem, Bohatýrem, Otcem a Vladařem? Zní to opravdu praštěně. Víra je paradoxní. To je asi největší výzva: srovnat se s tím, že Bůh svou moc skrývá do bezmoci, největší bohatství do chudoby. Dobrovolně si vybírá chlév, seno - prostě chudobu. Nebojí se stát bezvýznamným. Stává se hádankou pro nás. Proč to asi dělá? Co nás tím chce naučit?

Ale zpět k Divuplnému Rádci atd. Tím se chce říct, co u tohoto Ježíše můžeme najít. Radu. Záštitu. Přijetí. Bezpečí. Jedním z rozšířeným předsudků je, že k němu můžou jen pobožní a svatí. Co obyčejní hříšníci? Co třeba ti, co mluví sprostě...? Proč by nemohli!? On přišel pro všechny. Opravdu pro všechny. Je něco, co bychom před ním museli skrývat? Je něco, co by on nedokázal pochopit? On přichází, abychom našli sebe sama - své pravé já a své místo. Abychom se konečně stali tím, kým být máme. Přišel pro nás – kvůli nám – kvůli všem lidem. Ne proti nám, ale pro nás.

Taky jsme slyšeli: „Ukázala se Boží milost.“ Zase. Ukázala se v Ježíšově narození – a celém jeho životě. Milost to je takové „křesťanská hantýrka“. Co si pod tím máme představit? Ukázalo se, že Bůh nás má rád. Líbíme se mu. Zajímáme ho. On má o nás vážný zájem. Každý si může říct: „Bůh se o mě zajímá.“ Ne, aby slídil po mých chybách, hříších a nedostatcích. To je další z takových předsudků. Bůh hlavně „pase“ po našich hříších. Ne, zajímáme ho my. Chce být s námi. To je největší záhada našeho života: Bůh o nás vážně stojí. Uchází se o nás. Je to podivné a zároveň krásné.

Ježíšovo narození znamená: Bůh přišel k nám. Přiblížil se. Otevírá svou náruč. Jeho blízkost – to je to světlo. Svítí nám světlo. Dobré. Krásné. Vnitřní. Dotýká se toho nejhlubšího v nás. Může a chce nás probrat, oživit, dát našemu životu řekněme třeba „šťávu“. To je svátek Vánoc. Radujme se ze světla. Velké světlo. Tak jak to zpívali andělé nad Betlémem: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi. Bohu se líbí.“ Líbíme se mu. Tak to prostě je :-). A teď co s tím uděláme.

design by exarion.cz | 2009