Zamyšlení

Rodiny a RODINA aneb Domov v Bohu

Svatá Rodina B

Iz 61, 10-62, 3/ Ga 4, 4-7/ L 2, 22-40

Neděle po Vánocích je věnována Svaté Rodině tj. rodině Josefa, Marie a Ježíše. Z evangelií se čtou při této příležitosti pasáže z Ježíšova dětství. Není jich moc. Jeden rok o útěku do Egypta. Další rok o obětování Ježíše v chrámě. (Tak letos.) Příští bude o dvanáctiletém Ježíši v chrámě. Jsou to takové sondy do společného života Josefa a Marie. Poznáváme z nich, jací lidé to jsou, jak jednají, co je pro ně charakteristické a důležité. Nemáme k dispozici mnoho informací. Ale toto málo stačí, abychom si utvořili obrázek.

Z dnešního evangelia mi přijdou klíčové závěrečné věty: „Když vše řádně vykonali podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.“ To je celé. Ani slovo navíc. Tyto věty otvírají tajemství třiceti obyčejných let v Nazaretě. Třicet let obyčejného života v Nazaretě! Co všechno v tom je obsaženo? Můžeme si to představovat a domýšlet. Právě na základě dnešního příběhu. Josef a Maria se řídí Božím Zákonem. Jsou to bibličtí spravedliví. Podle Božího Zákona. V tomto prostředí Ježíš vyrůstal. Práce – synagoga – šabbaty a svátky – čtení Tóry a Proroků – žehnání... sváteční putování do chrámu... no, prostě židovská zbožnost v tom nejlepším smyslu slova. Tradice, stabilita, zvyklosti. To je výborná škola. Výborný základ! Můžeme ho poznávat a přemýšlet o něm.

Josef i Maria působí tak obyčejně. Dělají prostě, co mají. Přímo doma s nimi bydlí – a roste a rozvíjí se (to je na tom asi to nejpodivuhodnější) - největší tajemství. Oni mu slouží a pokorně ustupují do pozadí. Musím myslet na ně oba. Jaké to asi je a bylo, být tak blízko? Zvlášť musím myslet na Josefa. Jaké to muselo být být manželem této Marie a před lidmi také otcem toho Ježíše!?

Ale zpět k našemu dnešnímu čtení. Podle Zákona jdou Josef s Marií se svým dítětem do chrámu. Vykonat obřad očišťování po porodu a představení prvorozeného syna. Jak se sluší a patří. Nic zvláštního nečekají. Ale ono se stane. Dojde k setkání. Potkají se s nimi dva staří Boží služebníci Simeon a Anna. Oba nezávisle na sobě poznávají v miminku Ježíši Mesiáše. Vítají ho a radují se z něho. Nikdo jiný nic neví a nepozná. Dočkali se. Simeon také prorokuje, že jejich Jošua půjde cestou utrpení. Už od samého počátku je to jasné. Ježíš jde vstříc utrpení způsobenému nepřijetím. Jaké to asi muselo být pro Marii i Josefa vědět to od počátku, že vychovávají syna pro utrpení?! Ale oni všechno dělali tak, jak se má, a ostatek nechávali na Pánu Bohu. Také to je prostředí, které od počátku formovalo Ježíše. Důvěra v Boha a odevzdanost do Boží péče. Je to cesta utrpení, ale tato víra ví, že tím to nekončí.

Pořád to není celé. Je tu ještě jedna Rodina. Ta Boží. V tomto Ježíšovi jsme adoptováni do této rodiny Boží také my. O tom bylo druhé čtení z Listu Galatským. V Ježíšovi jsme přijati za syny a dcery Boží. Dostáváme Ducha Božích dětí. Tím se nemyslí dětinskost, nýbrž dětská důvěrnost vůči Bohu. Smíme přijít k Bohu jako k tatínkovi a mamince a žít v jeho blízkosti. Tady i na věčnosti.

Z toho poznání vyplývá radost, potěšení a důvěra. (Tato radost-především - k nám promluvila v prvním čtení z Izajáše.) Smíme vědět na své životní cestě, že patříme k sobě a hlavně Bohu.V Bohu máme svůj trvalý domov. Tam patříme. To všechno nám zprostředkovává Ježíš.

Pane, děkujeme za naše rodiny; děkujeme za rodinu Josefa a Marie z Nazareta, za všechno, co se v ní můžeme naučit; také a především děkujeme, že patříme do tvé Rodiny. Prosíme, ať nás Duch svatý naučí Josefově a Mariině důvěře a odevzdanosti vůči tobě.

design by exarion.cz | 2009