Zamyšlení

ZJEVENÍ v člověku

Epifania

Iz 60, 1-6/ Ef 3, 1-12/ Mt 2, 1-12 / Mk 1, 4-11

Dovolil jsem si v této bohoslužbě - alespoň ve čteních spojit dva svátky: zjevení Páně - Epifánii (lidově: Tří králů) a křest Páně. Na své ospravedlnění mohu uvést, že to původně bylo spojeno. Na Epifánii si starověká církev připomínala klanění mudrců, Ježíšův křest a proměnění vody ve víno na svatbě v Káně Galilejské.

Všechno to má společné téma. Je velmi prosté: Bůh zjevil – ještě lépe: zjevuje (protože se to děje i dnes) svou Slávu v Ježíšovi.

To znamená, že se k němu přiznává před světem a před lidmi. Taky, že na něm ukazuje svou spásu: „Podívejte se. Tak to je ta spása. To je to světlo a radost. Přesně o tom - něm mluvili proroci.“ Přiznává se k němu taky – a hlavně – tak, že k němu přivádí lidi ze všech zemí a národů. Boží Syn přišel mezi nás do našeho světa, aby tu byl s námi a setkával se s námi a my s ním. Toto setkávání nám lidem otvírá nový svět - ve kterém vládne Bůh. Tento nový svět se začíná prolínat se starým světem. To je největší zázrak zázraků: Setkání s Bohem v Ježíšovi. Všechna uzdravování nemocných, sycení zástupů apod. jsou nic proti tomu.

Ale zpět k tomu: Zjevuje svou Slávu v Ježíšovi.

Když jsme před pár dny slavili Narození, zaznělo něco o tom, že Boží Syn skryl svou slávu v „obyčejném“ lidství tohoto Ježíše. Podíváte-li se na Ježíše, nic zvláštního neuvidíte. Bude to člověk, dítě, kluk, pak dospělý muž. Celkem chudý a obyčejný. Nic zvláštního ze sebe nebude dělat. Tiše a nenápadně se zařadí do fronty na křest mezi ostatní hříšníky. Nic zvláštního ze sebe nebude dělat. Prostě jeden z nás. Náš bratr. Zpočátku sice zaujme zástupy svým kázáním a uzdravováním nemocných, ale pak odmítne hrát roli uzdravovatele. Nakonec odmítne použít svou moc na svou obranu, takže bude vypadat jako bezmocný. A jako bezmocný skončí na kříži. Zcela odmítnutý. Přece to byl celou dobu on: Bůh člověkem. Své „obyčejné“ lidství učinil nejvýraznějším projevem svého božství. Dokonale ho skryl. Skryl? Vždyť ho celou dobu vyjadřoval. Jen jinak než si my lidé představujeme Boha. Nevypadal na to, že je od Boha a že je Mesiáš. A přece byl – a je.

Boží přítomnost se v něm projevuje jinak. A přece je možné ji poznat. Přece je možné hledět na něj a vidět: „Tady je Bůh. Tady se děje spása. Tady se nám otvírá Život.

Přes všechny překážky, hranice a omezení - kultur, jazyka, pojetí života, náboženské tradice, přes všechno zlo světa a všechen hřích a smrt a rozklad a nesmyslnost a jak všelijak se to nazývá – Bůh dává lidem poznat, kdo tento Ježíš je. Nikdo a nic v celém tvorstvu to nemůže zastavit. Toto dnes slavíme.

Narozením to začalo. Byl to silný začátek. Ale ono se to rozvíjí dál. Kolem tohoto Ježíše se začínají dít věci, proudění a pohyb. On přichází k lidem. Lidé k němu. Lidé v něm poznávají Boha – a říkají to dál. Někdo ho přijme. Někdo zůstane trčet někde před prahem... Ale už se to šíří. On přichází k lidem a lidé k němu. Přijímá nás. Sestupuje do našich propastí a hlubin a vystupuje vzhůru a nás bere s sebou. Nebe se otvírá. Duch sestupuje. Najednou je Bůh tak blízko a proud Božího života nás doslova zaplaví. Bůh nám jde naproti. Až do nejzazších končin světa. V tomto Ježíšovi, který na to nevypadá, Bůh přichází ke všem a všechny pozvedá a všem nabízí svůj Život. Všechno jedině v tomto Ježíšovi. To je největší zázrak.

Otevírej, Pane, naše oči, abychom viděli a osvěžuj naši paměť, abychom ve zmatcích nezapomněli.

design by exarion.cz | 2009