Zamyšlení

POVOLANÍ...

2. během roku B

1 S 3, 3b-10.19/ 1 K 6, 12-20/ J 1, 43-51

Dnes si připomínáme, jaké to je, když někoho volá Bůh.

V prvním čtení zavolal Samuela. Jak to bylo? Izrael se tehdy opět nacházel v těžkém duchovním úpadku. Kněžstvo znevážilo bohoslužbu tak, že nikdo nebral vážně ani samotného Boha. Do toho se jedné neplodné ženě narodil vymodlený synek. Samuel ho pojmenovali. To znamená něco jako „Bůh slyší“. Coby teenagera ho poslali do chrámu, aby dělal asistenta knězi Elímu. Tam ve službě Elímu – u nehodného kněžstva – Samuela povolal Bůh za proroka. Jak se to stalo, jsme slyšeli. Samuel ještě tehdy neměl s Bohem žádnou zkušenost. Ani nepoznal, že ho volá Bůh. Myslel si, že je to Elí. Asi nejlogičtější vysvětlení nočního volání. Nepoznal, že to je Bůh. Není divu. Abychom poznali Boží volání, potřebujeme aspoň na začátku :-) pomoc. Kněz Elí - přes všechny své slabosti - tady Samuelovi dobře posloužil. Naučil ho přijímat a odpovídat Bohu.

Povolání od Boha je vždy velmi osobní. Bůh nevolá někoho, ale Samuela, Šimona, Jakuba... vždycky určité lidi se jménem. Povolání dá jejich životu nový směr, ale má velký dopad pro druhé. Povolání je hlavně pro ty druhé.

I my jsme volaní – povolaní – i dnešními čteními. Abychom byli s Ježíšem, vrůstali do něho a v něm do Boha. Jsme povolaní, abychom to žili – a tak to „přirozeně“ zprostředkovali svému okolí.

Hospodin nezkušeného Samuela podpořil. „Žádné jeho slovo nenechal padnout na zem.“ Co Samuel řekl, to mělo váhu. A Izrael to bral vážně. Všichni tak věděli, že Samuel se stal prorokem. Celý izrael poznal, že Bůh mluví, že nevyklidil pole, ale naopak. Tak byla připravena půda k obnově. Ta nepřišla hned ani rychle. Ale přišla to.

Když budeme s Ježíšem spolu s jeho apoštoly a celým tím oblakem svědků, zažijeme největší zázrak. Něco jsem o něm mluvil minulou neděli, ale protože jste nebyli všichni tady v kostele anebo jste to mohli zapomenout :-), tak ještě jednou. Tím zázrakem je Boží přítomnost mezi námi v člověku Ježíši. V dnešním evangeliu to naznačují slova o andělích sestupujících a vystupujících na Ježíše. Ježíš ve své osobě spojuje nebe a země a nás, kdo ho následujeme, tak napojuje na nebe. Jako kdysi viděl ve snu praotec Jákob žebřík nahoře „opřený o nebe“ a na žebříku velmi čilý provoz. Jedni andělé lezou nahoru a druzí zase dolů. Tu Jákob pochopil, že na tomto místě je Bůh. A padla na něj bázeň. Tento žebřík je předobrazem Ježíše. Živá spojnice nebe a země.

Když budeme žít podle svého povolání, bude v tomto světě mezi lidmi zřejmější, že existuje Bůh a že nám jde naproti. Až k nám. Není daleko. Je blíž, než bychom si mysleli.

design by exarion.cz | 2009