Zamyšlení

NOVÁ moc...

4. během roku B

Dt 18, 15-20/ 1 K 8, 1b-13/ Mk 1, 21-28

Z evangelia dnes slyšíme o střetu Ježíše s nečistým duchem. „Nečistý duch“: to dnešnímu člověku zní dost divně. Co k tomu říct? Existuje zlo. Jeho programem je vzpoura proti Bohu a jeho dílu – proti skutečnosti a bytí vůbec. Má duchovní charakter. To znamená, že patří do světa osob, vztahů a svobody. Ví, že na přímý střet s Bohem nemá. Proto útočí na Boží obraz. Všelijak parazituje a atakuje lidskou mysl. Je lépe informovaný než my. Taky inteligentnější. Není to žádný pitomý čert z pohádky. Rád nás ovlivňuje právě tím, že ví víc. Upravuje realitu podle svých zájmů. A my lidé mu to (často) rádi baštíme. Tak snadno jsme ovlivnitelní a zmanipulovatelní! Pokorný člověk to ví a bere sebe sama a své názory s rezervou. Hlupák si myslí, že je pánem situace. Všemu rozumí a přitom se nechá manipulovat. Ani o tom neví.

Ale zpět do kafarnaumské synagogy. Tento duch je dobře informován. „Ježíši, vím, kdo jsi. Ten Svatý Boží!“ Informace je důležitá, ale důležitější je, co s ní uděláte a k čemu ji použijete. Ten duch říká pravdu a neříká. V určitých situacích můžete formálně říkat pravdu, a přece lhát a sloužit zlu. Zvláště mezní situace - třeba pronásledování za totality. Za nacismu v Německu o tom přemýšlel a psal ve své Etice např. Bonhoeffer. (Kterého občas cituji a zmiňuji.)

Věta: „Ty jsi ten Svatý Boží...“, patří do vyznání. Věřím v tebe, Ježíši, Svatý Boží..!Avšak tady je použita jinak.Ježíši, na mě si nepřijdeš. Vím, kdo jsi... a teď to rozhlásím a zmatu lidi tak, že se ti to nebude líbit. Já mám totiž nad tebou navrch.“ Takhle např. pracovala STB za komunismu: „My víme, pane - paní, o vás všechno..., bojte se nás.“ „Vím, Ježíši, kdo jsi.., boj se.

Hodně jsme z toho zakusili v závěru kampaně před volbami prezidenta - a ostatně i během uplynulých 5 let – a budeme to bohužel zakoušet dalších 5 let.

Vím, kdo jsi, Ježíši, a nemysli si, já ti to překazím... informace mám a mluvit umím.Takový duch musí umlknout. A hlavní zpráva: Ježíše musel tento duch poslechnout. Asi nerad, ale musel. Zmlkl. A onen člověk v synagoze byl osvobozen. Moc Ježíšova je mocí pravdy, práva, lásky a svobody. V setkání se Ježíšem se to děje. Tehdy i teď. Proto je možno i v nejztracenějších situacích zůstat vnitřně svobodným. Není to lehké, ale jde to.

Tak ještě k tomu Starému zákonu: Boží lid neunesl, když k němu Bůh mluvil přímo. Vůbec se nedivím. Když k vám mluví Stvořil vesmíru, není to příjemné. To si uvědomujeme, že jsme opravdu nic. To je moc vážné. Bůh to uznává. Chce mluvit, ale do budoucna přes proroky. Pro Izrael je to úleva. Za to pro chudáky proroky strašné břímě. Proto se do toho nikdo nehrnul. Stát mezi Bohem a lidmi a tlumočit Boží mluvení. To je k neunesení! Každé tlumočení je hrozně těžké, ale toto...? Nelze ani vypovědět.

Důležité: Bůh chce mluvit. Je to moc dobře. Je to nezasloužený dar. Opravdový zázrak. Bůh dá proroky. Nikoli jednoho, ale v různých dobách různé. Samuela, Nátana, Gád a Izajáše a... jak se všelijak jmenují. Nakonec, až se naplní čas, dá víc než Proroka: Ježíše, který je osobně Slovem. To osvobozuje k novému dialogu s Bohem. To znamená: k věčnému životu.

design by exarion.cz | 2009