Zamyšlení

Odložit zajetí malomyslnosti

5. během roku B

Iz 40, 21-31/ 1 K 9, 16-23/ Mk 1, 29-39

„Copak to nevíte? Copak jste to neslyšeli? Copak nechápete, kdo položil základy země?“, slyšeli jsem dnes z Izajáše. To se ptá Bůh. Ptá se Izraele – v babylonském zajetí, ale taky v zajetí vlastní malomyslnosti. Izrael říká: „Bůh mě v tom nechal. - Má cesta je Hospodinu skryta, můj Bůh přehlíží mé právo. - Ti bezohlední si stejně prosadí své. A Bůh k tomu – mlčí. “ Tyto myšlenky přece známe dobře. Napadají i nás. Takto se nám jeví svět. Často nebo skoro vždycky. Doznívá v nás třeba ta nešťastná volba... a nejen ta. Připadá nám, že náš svět se řítí kamsi, kam nechceme a připadáme si bezmocní. Nevím. No, já aspoň ano :-)

„Copak to nevíte? Copak jste to neslyšeli...?“ To se ptá Bůh. Taky nás. V naší únavě a malomyslnosti. Neberme toto Boží tázání se jako výslech ani jako výtku. Bůh nám tím pomáhá. Říká nám: Jen se dobře podívejte! Zkuste se pořádně zamyslet! Zvedněte hlavy! Odložte útisk a malomyslnost i se strachem! Víte to. Vždyť sami říkáte: „Věřím v Boha Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země...“ Víte, co to znamená. Víte, jaké důsledky z toho plynou. Jen si to připusťte.

Stvořitel nebe a země. Je sice skrytý, ale on drží svět. Bůh. Bez něho se vše řítí do nicoty. Na Bohu – jeho Slovu a rozhodnutí stojí náš svět – i se všemi jeho potentáty.

On sám sídlí „nad obzorem země“. Boha nenajdeme ve světě. Není jeho součástí. Přichází k nám zpoza horizontu. „Bůh nad (za) horizontem“, nádherná formulace! Zní docela moderně a filosoficky. Bůh svou láskou a mocí obepíná celý svět. Je nade vším. Ke všem směřuje. Národy – i ty největší – třeba taková Čína :-) - jsou před ním jako kobylky. A potentáti země – demokratičtí i ti autoritářští? Nic. Před Bohem nic. Jen se dívejte! Podívejte se! Vezměte si správné měřítko! Odložte svou malomyslnost. Zpoza obzoru přichází Bůh. Celá země je pod jedním nebem – jako v jednom stanu. Pod Božím milosrdenstvím.

Jak se tato moc projevuje? On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému. Copak to nejsme taky my? Copak to nejsou taky naši bližní? Blízko i daleko? Otvírá se tu zdroj síly a odvahy. Tady – docela blízko. Zajetí nezajetí. Pro každého. Nová síla, odvaha a zdraví pramení všude tam, kam přichází Bůh a lidé mu jdou vstříc. To se děje. Skutečně děje. O tom svědčí evangelium. Tam, kde se setkáváme s Ježíšem, tam, kde se srdcí dotýká evangelium... začíná vláda Boží. Do našeho starého světa vstupuje v Ježíšovi něco nového od Boha. Smíme „nabrat“ novou sílu a odvahu. Smíme odložit zajetí malomyslnosti. Smíme spatřit věci NOVĚ a JINAK. To osvobozuje.

Pane Ježíši, děkujeme za to, co v nás působíš a otvíráš. Děkujeme za Boží království. Pomoz nám, abychom do něho vstoupili a v něm zůstávali – napořád.

design by exarion.cz | 2009