Zamyšlení

První světlo Dne vzkříšení...

Poslední po Zjevení (Neděle Proměnění B)

2 Kr 2, 1-12/ 2 K 4, 2-6/ Mk 9, 2-9

Dnes je poslední neděle před začátkem předvelikonočního postu. Ekumenický lekcionář, který v církvi používáme, zařazuje na tuto neděli evangelium o proměnění Páně. K tomu ze Starého zákona zaznělo čtení o nanebevzetí Elijášově. Cítíme, že obě události cosi spojuje. A není to jen postava Elijáše. Připomínají nám nebeská tajemství, cíl našeho pozemského putování. Přemýšlet o nich je těžké, ale osvobozující.

Začněme Elijášem. Jako jeden z mála biblických svědků nezemřel. Zaživa byl vzat do nebe. V ohnivém vozu a ve vichru. Před tím vykonal pouť po posvátných místech Izraele. Na ní ho provází věrný Elíša. Na něm vidíme, co to je následování. „Tak jistě jako je živ Hospodin a žiješ i ty, neopustím tě!Ani za nic svého učitele neopustí. Elijáš ví, co se stane. Elíša taky. A proročtí žáci taky. Přesto: „Mlčte o tom! Nemluvte o tom!“ Připomíná Ježíšova slova z dnešního evangelia: „Nikomu neříkejte o tom, co jste viděli.“ Proč? Snad proto, že je těžké Božím tajemstvím správně porozumět.

Elijáš je vzat ve vichru a ohni. To jsou doprovodná znamení Boží neuchopitelnosti. Odkazy na nepředstavitelné. Nic podobného neznáme. Nic podobného jsme nezakusili. Víme, že to existuje, ale jdeme tomu vstříc jedině s důvěrou v Boha. Stejně jako Elijáš a všichni další.

Elíša žádá dvojnásobný díl Elijášova ducha. Prý tím nemyslí dvakrát víc ducha než měl Elijáš. Znamená to přednostní díl. Něco jako podíl prvorozeného syna. Ale duch se nedá dávkovat ani měřit. A nedává ho člověk, ale jedině Bůh. Dostal ho Elíša? Písmo to přímo neříká ani nepopírá. Jen z pokračování příběhu se tak lze domnívat. Elíša převezme poslání Elijášovo. V jeho službě se projevila Boží moc jako ve službě Elijáše. Tak snad přece jen?

Ale ještě bych rád toto: Když přišlo to nanebevzetí, vykřikl Elíša: „Můj Otče, Vozataji Izraele!“ Tedy: „Vozbo Izraele!“ Nebo ještě jinak: „Vojenská jízdo Izraele!“ [hebr. rekeb Jiśra´el]. Síla Izraele, zdroj moci, budoucnost není v rukou krále a jeho dvora ani v jeho armádě. Centrum skutečné moci, nejúčinnější zbraň? Prorocké slovo. V Novém zákoně pak kříž – přesněji ukřižovaný Ježíš. On je nejvyšší projev moci Boží. Tady máme to nejhlavnější tajemství. Tam míří evangelium: Ježíš, Boží Syn, který jde na kříž, právě on je Boží odpovědí na všechny lidské křivárny a intriky, on je silou a mocí. Proto: „Za ním jděte! Jeho se držte! Následujte ho! Jděte stejnou cestou jako on!“

To je útěšné slovo. I pro nás dnes. Jsme svědky toho, jak mocní zase stále víc a stále nestydatěji překrucují právo a přizpůsobují si ho svým potřebám. Vysmívají se pravdě. Zdá se, že není síla, která by je zastavila. Víra smí vědět, že skutečnou moc má někdo jiný.

On také promění nás a celý svět, takže bude bez sebemenšího kazu odrážet a ukazovat Boží krásu a slávu. Tento výhled dává sílu i ve světě, kde se lež, matení a manipulace stávají něčím normálním, žít v pravdě (Havel). Nebo aspoň se o to pořád pokoušet a nevzdávat to. Žít v pravdě. To si budeme zvlášť připomínat v nastávající době postní. Ale měli bychom to dělat pořád. Každý sebemenší pravdivý čin má větší sílu než tušíme. Vnáší do šera našeho světa světlo Kristovo. Jako předzvěst věčného dne vzkříšení.

Pane, pomoz nám, abychom se řídili slovem, které zaznělo na hoře proměnění. Pomoz nám, abychom poslouchali tvého Syna.

design by exarion.cz | 2009