Zamyšlení

Nebýt netečný...

Popeleční středa

Iz 58, 1-12/ 2 K 5, 20b-6,2/ J 8, 1-11

Začínáme předvelikonoční půst. Nechme se do něj opravdu uvést dnešními čteními. A pokud možno, nechme se jimi provázet minimálně celou dobu postní.

Z Izajáše slyšíme o postu podle Božího „gusta“.

Co nás-mne tam dnes obzvlášť oslovilo? Bylo něco takového? Pokud ano, držet se toho a vracet se k tomu. Pokud ne, zkoušet naslouchat. Dát tomu dostatek času.

Na základě tohoto prorockého slova lze říct, že Boží půst znamená především vyjít ze sebe a začít vidět druhé , vidět jejich nouzi a potřeby, uvědomit si, že patříme k sobě (V podstatě jsme všichni nějak příbuzní... :-). Nebýt netečný k vlastní krvi - dosl. vlastnímu masu - tělu. Z biblického pohledu jsme jedna krev - jedno tělo. Proto si nemůžeme být cizí.

První krok je vidět druhého jako bratra-sestru.

Druhý pak: být s ním-ní solidární.

Když se toto naučíme, uvidíme zázraky Boží přítomnosti. A nejen uvidíme...

Čtení z 2. Listu Korintským nám připomenulo, že je to Bůh, kdo nám nabízí usmíření. On chce, abychom se s ním smířili. My s ním! On je s námi smířen vždycky. Bůh nabízí usmíření ve svém Synu Ježíši z Nazareta. Dokonce až tak, že ho kvůli nám (=pro nás; pro naši spásu) bezhříšného učinil hříchem (tak doslova! ř. epoiésen). To znamená, že na něj nechal dopadnout všechny hříchy všech lidí a všech dob. Nepředstavitelné!

Přijímáme toto Boží smíření? Jak? Co to pro nás znamená?

A z evangelia to byl příběh o Ježíšovi a cizoložné ženě. Zvláštní příběh. Většinou ho máme rádi. Zajímavé je, že některé staré rukopisy Jana ho vůbec nemají (právě ty nejstarší) nebo ho mají jinde (za J 7, 36 nebo J 21, 24). Dokonce ho někdy najdeme i u Lukáše (za L 21, 38). Co z toho můžeme usuzovat? Pisatelé starých rukopisů tu vykazují zvláštní rozpaky. Jako by i v evangeliu tento příběh tak nějak „trčel“.

Zaposlouchejme se do něj. Přemýšlejme o něm. Jaký dojem v nás vyvolává? Ale nezůstávejme u dojmu. Jděme dál. Co se tam opravdu říká?

Když se identifikujeme s onou cizoložnou ženou, co nám Ježíš dává? Neodsuzuje. Pomáhá ze hříchu ven.

V čem vlastně spočívá hřích? A konkrétně ten náš? Tady máme hodně zkreslené představy. Někdy se trápíme tím, co hřích vůbec není, a skutečný hřích nám uniká.

To hlavní asi: Ježíš skutečně nepřišel odsoudit, ale zachránit, dát novou příležitost, nám i všem lidem. Jsme tu, abychom se společně učili, jak ji využívat. Tak ať se nám to daří!

design by exarion.cz | 2009