Zamyšlení

Správné kontexty...

3. postní B

Ex 20, 1-17/ 1 K 1, 18-25/ J 2, 13-22

Slyšeli jsme dnes Desatero. Připomíná smlouvu darovanou po Vyjití z Egypta. Možná jste si všimli, že v letošním postu zatím ukazovala první čtení vždy na nějakou smlouvu. S Noem. Pak s Abrahamem. Nyní Mojžíš. Desateru se říká „směrovky ke svobodě“. Právem. Bůh nás vysvobodil svou láskou. Nejzřetelněji se projevila v Ježíšově smrti na kříži. Kříž nám ukazuje: „Tak moc mě-nás Bůh miluje. Od Boží lásky se pak má odvíjet a k ní směřovat celý náš život. Jsme vysvobozeni a tuto svobodu máme upevňovat, spoluutvářet. Tak máme rozumět Desateru. V tomto kontextu se nám nejlépe odhaluje jeho smysl.

Z Pavlova I. listu do Korinta jsme slyšeli o „slovu o kříži“. Tím myslí ústřední křesťanské poselství. Cestu k Bohu nám otvírá Ježíšovo ukřižování. Někomu to připadá nesmyslné, ba praštěné a pobuřující. I když „slovo o kříži“ může komplikovat misii, nelze tu nic slevit. Bez kříže zůstává křesťanství „vykuchané“, nemastné, neslané. Cestu do Boha nám opravdu otvírá jedině Ježíšovo ukřižování.

Každá výpověď dává smysl v určité souvislosti (kontextu). Kontextem Desatera je Vyjití z Egypta. Co je kontextem „slova o kříži“? Boží láska. Takto Bůh miluje člověka a všechno tvorstvo! Takto nás Bůh neopouští a rozpíná své milosrdenství nad propastí našeho hříchu! Tak moc Bohu na nás záleží! Jen tomu, kdo takto chápe Ježíšovo ukřižování, to dává smysl. Jen takový člověk nad tím stále víc žasne. Boží láska ho uchvacuje víc a víc. Kříž pohoršuje. Kříž je problém, který nám dává „pořádně zabrat“. Ale právě kříž – a naše vypořádávání se s ním (Schválně říkám „vypořádávání se“, protože to je celoživotní zápas) – nás přivádí nejblíž k poznání Boha v jeho vztahu k nám.

Evangelium bylo o znamení v chrámě. Dá se tam rozlišit vyprávění o události samé a pak komentář učedníků. Ten tvoří kontext. Ukazuje nám, jak příběhu o vyčištění chrámu chápat. Bez komentáře učedníků by to moc nedávalo smysl. Protivníci se nepozastavovali nad tím, co Ježíš dělá, ale jestli k tomu má oprávnění. Chtějí znamení – nějaký průkazný čin - zázrak, aby bylo vidět, že Ježíš je Mesiáš. Vícekrát lidé žádají po Ježíšovi znamení. I dnes někteří. „Kdyby tak udělal nějaký zázrak!“ „Kdyby nějak prokázal, že opravdu existuje...!“ Jediným průkazem Ježíšova mesiášství je ukřižování a vzkříšení. A taky slovo učedníků – církve o těchto událostech. A zase jsme u toho „slova o kříži“. Je to důkaz - nedůkaz. Dává smysl jen k tomu, kdo věří, kdo je „vstřícně naladěn“ nebo kdo „přijímá“. Jak se to stane, že je člověk „vstřícně naladěn“? Potkává se tu působení Boží i působení člověka. Jak, zůstává tajemstvím. To zná jen Bůh. Vždycky ale můžeme pro to ze své strany udělat „aspoň něco“.

Pomoz nám, Pane Ježíši, abychom vírou přijímali slovo o kříži. Ať nám dává smysl, uzdravuje a přivádí ke vzkříšení - nás i naše blízké a lidi vůbec.

design by exarion.cz | 2009