Zamyšlení

Had a kříž...

4. postní B

Nu 21, 4-9/ Ef 2, 1-10/ J 3, 14-21

Připravujeme se na Velikonoce. Tím, že sledujeme cestu Izraele z Egypta do Země zaslíbené. V duchovním smyslu je to i naše cesta.

Dnes na cestě jako už častěji předtím propadli malomyslnosti. Přestali věřit Bohu. Ztratili důvěru v to, že tato cesta má dobrý cíl. Zabloudili ve své malomyslnosti. Opustili cestu Boží.

I objevili se hadi. Asi jedovatí. Jejich uštknutí pálilo. Ale Písmo naznačuje hlubší souvislosti. Nejsou to jen „obyčejní hadi“. Písmo je nazývá „ohnivci“ nebo „pálivci“. Hebrejsky serafové. Saraf znamená pálit, planout ohněm. Je to víc než jedovatí hadi. Mnoho Izraelců tehdy pomřelo. Cesta do Zaslíbené země není procházkou parkem. Na poušti číhá mnoho nebezpečí. Je to vážné. Poušť je krásná a děsivá zároveň. Lze všechno získat, ale taky všechno ztratit. Tento podnik nás může stát život.

Bylo to zlé s těmi hady. Ale s těmi reptavými myšlenkami těch Izraelců ještě horší.

Ale oni se vzpamatovali. „Zhřešili jsme proti Hospodinu i proti tobě...“ To je velká věc něco takového říct. Mělo by to být normální, ale prostě není. Když někdo řekne vážně:Zhřešil jsem. Je to má vina. Já za to můžu. Opustil jsem tvou cestu, Bože, zachraň mě...Je to velká věc. To je pokání. Za tím je prohlédnutí: „Nemůžou za to ti druzí. Nejsem jen chudák oběť. Jsem viník. To já. Potřebuji Boží pomoc.“ Tato nepříjemná pravda osvobozuje.

Tak volali k Bohu a on... otevřel východisko. Zvláštní, podivuhodné! Nezbavil je hadů. Nezmizeli. Štípali dal, ale jejich uštknutí nemuselo znamenat smrt. Stačilo podívat se na bronzového hada na tyči vysoko nad táborem. Odevšad ho bylo vidět. Kdokoli uštknutý mohl být zachráněn. Stačilo podívat se. Touto zvláštní cestou dal Bůh Izraeli novou šanci. Nebyla to jen malá epizoda na cestě pouští, ale zásadní věc. Had na tyči se stal předobrazem Ukřižovaného.

To je taky zvláštní cesta, jakou Bůh dává šanci všem uštknutým hříchem. Kdokoli může vzhlédnout k Ukřižovanému a být uzdraven. Bůh vydal svého Syna na kříž, aby otevřel cestu spásy. Syn se dobrovolně vydal - až na kříž, abychom získali novou šanci. Vysoko nad naším světem, aby kdokoli odkudkoli mohl vzhlédnout.

Bůh velmi miluje svět a každého z nás. Nepřeje si nic víc než, abychom jeho šanci přijali a žili s ním navěky. Tak toto si připomínáme uprostřed postní přípravy na Velikonoce. Snažme se co nejvíc myslet na Boha, aby myšlenka na něj pronikla naše nitro a ovlivnila naše mluvení a jednání. On – Bůh „bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jsme spaseni...“ (Ef 2, 4-5). Ano. Tak to je.

design by exarion.cz | 2009