Zamyšlení

Přijímat a dávat dál...

Zelený čtvrtek

Ex 12, 1-4. 11-14/ 1 K 11, 23-26/ J 13, 1-15

Poselství dnešního dne je velmi prosté: Pán Ježíš se z lásky pro nás úplně rozdal. Dal sebe sama. Nic si nenechal pro sebe. To je smysl tajemství kříže a Velikonoc vůbec. V Ježíšovi se Bůh pro nás úplně rozdal. Dal sebe sama. Nic si nenechal pro sebe. Právě tato oběť přemáhá hřích a smrt a otvírá věčný život. Z tohoto Ježíšova sebevydání žijeme a čerpáme naději.

Toto sebevydání máme jako Boží lid zpřítomňovat. „To konejte na mou památku!“ Mohlo by se to přeložit: „Takto mě pořád zpřítomňujte.

První čtení dnes připomnělo vysvobození Izraele z egyptského otroctví. Bůh vysvobodil svůj lid z rukou faraona a Egypta. Z veliké lásky. To si židé každý rok zpřítomňují velikonoční večeří – společným jídlem. Tak je toto vysvobození z Egypta pořád přítomné. Není to minulost. Děje se i dnes.

Ježíš svou obětí dokonává vyvedení z Egypta. Vysvobozuje nás z moci hříchu a smrti. Z toho žijeme a toto zpřítomňujeme - slavením večeře Páně a vzájemnou službou. Obojí spolu souvisí. Pán Ježíš si přeje, abychom se měli rádi a slavili Boha společně. Večeře Páně znamená společné stolování. Dělíme se o Boží dar.

To druhé je služba. Na to klade důraz sv. Jan vyprávěním o umývání nohou. Nejde jen o umývání nohou, ale o nejrůznější služby pro druhé. Myslet na druhé a na jejich potřeby. Přestat žít jen sami pro sebe a učit se žít pro druhé.

Jsme obdarováni. Ježíš nám jako první prokázal lásku. To nás uschopňuje jednat jako on a tak ukazovat lidem, že Ježíš je přítomný stále.

Smíme přijímat Ježíšovu službu a prostě ji „dávat dál“. Každé slavení večeře Páně a každé naše sejití a všechno, co jsme a děláme, se může a má stát znamením toho, že Ježíš žije a náš život má smysl a že každý je pro Boha chtěný, vzácný a drahý.

Zároveň si při tom uvědomujeme, jak to pořád neumíme a jak sami potřebujeme lásku a odpuštění.

A tak nás to znovu přivádí ke zdroji. Přijímáme, abychom mohli dávat dál.

design by exarion.cz | 2009