Zamyšlení

Spoutaný Izák a vzkříšení...

Bílá sobota

Gn 1, 1-2, 2/ Gn 22, 1-18/ Ex 14, 10-31/ Iz 55, 1-11/ Ez 36, 16-28/ Ř 6, 3-11/ Mk 16, 1-8

Při přípravě na letošní Velikonoce jsem našel poznámečku z těch loňských: „Věnovat se příště obětování Izáka.“ Už si nepamatuji, proč jsem si to napsal. Ale proč se tomuto příběhu nevěnovat? Obětování Izáka. Židovská tradice tento příběh označuje jako „Spoutání Izáka“ (hebrejsky Aqeda). Jak se tento příběh dostal do velikonoční liturgie? Jako předobraz Ježíšova kříže a vzkříšení (Tak už nz List Židům 11,19). Izák si sám nesl dřevo k zápalné oběti podobně jako Ježíš svůj kříž. Kříž je v Bibli prostě „dřevo“. A jako se Izák vrátil živý z hory Morija, tak se vrátil Ježíš živý ve vzkříšení.

Má to ovšem vícero rovin. Jsou tam podobnosti i nepodobnosti. Třeba Izák na hoře Morija nakonec neokusil smrti. Tu místo něj okusil ten beran. Za to Ježíš umřel opravdu. A vzkříšení není pouhý návrat. Už to nebude, „jako to bylo“. Vzkříšení otvírá něco nového - moc nového. Pořád si na to budeme zvykat a pořád si s tím tak úplně nebudeme vědět rady. Protože nás to přesahuje a přesahovat bude. Stále větší a slavnější...

Tyto podobnosti a nepodobnosti jsou charakteristické a na místě. Obětování Izáka představuje předobraz. Mezi obojím je vazba, ale nikoli úplná totožnost.

Pro nás je důležité vystavit se tomuto těžkému příběhu. Vím, že pro mnohé z vás tento příběh představuje problém. A některým je až odporný. Přesto je dobré se mu vystavit. Co nás na něm šokuje? Co nás činí bezradnými? Je to rozpor mezi naším obrazem Boha a Bohem tohoto příběhu? Myšlenka, že Bůh zkouší své věrné a to až takovým způsobem? Jak Bůh zkouší nás? Jak vůbec poznáme Boží hlas a rozlišíme ho od hlasů jiných? A obstojíme my? Chceme opravdu obstát? Jak člověk vůbec může obstát? V čem vůbec skutečná zkouška spočívá? Dějiny výkladu tohoto místa ukazují překvapivé odpovědi na tyto otázky. Kam nás tedy tento příběh chce dovést a co nám chce říct a čemu naučit?

Je to určitě příběh těžký. Nejsme s ním hned „hotoví“. Možná s ním nebudeme hotoví nikdy. Možná nás učí právě tomu, že s Biblí a Bohem nemůžeme být nikdy „hotoví“.

Boží jednání je podivuhodné. Přesahuje nás a my musíme poctivě přiznávat: „Bože, vůbec ti nerozumíme.“ „Co tím vlastně myslíš a chceš říct?A přece z hlavních linií Písma (třeba tak jsme se tomu dnes zhuštěně od stvoření ke vzkříšení vystavili) smíme doufat, že to vše směřuje k dobrému a krásnému překvapení. Nikdo z něho nejsme vyňati. Každého do toho Bůh vtahuje. Cílem bude SETKÁNÍ, které odhalí smysl všeho.

Ještě k evangeliu. Tradičně se tuto noc čte jedna z verzí příběhu o nalezení prázdného hrobu. Letos Marek. Cítím v něm něco podobného s příběhem o Abrahamově obětování Izáka. Vrcholné setkání s Bohem. Přitom působí temně, nepřehledně, rozpačitě a bezradně. Co si o tom myslet? Bože, co tím chceš říct? Co to má znamenat? Co si z toho máme „odnést“? - Vystavme se i tomuto příběhu. Nechtějme s ním být „hotoví“. Nechtějme si sami utvořit jasno. Buďme tam. U hrobu s těmi ženami. Se všemi jejich otázkami a zmatenými pocity. Včetně jejich strachu... Tak nějak totiž začíná SETKÁNÍ (vrcholné setkání) s Bohem. Vždycky je to „na hraně“. Vždycky je tak těžké. Vždycky vypadá tak temně a ochromí nás to. Pokud se tomuto příběhu vystavíme a necháme ho na sebe působit, poznamená nás - osvobodivě. Přivede nás k osobnímu setkání se Vzkříšeným. I my tak poznáme: „Ano, Pán opravdu vstal z mrtvých!“ Když se vystavíme příběhu o prázdnému hrobu, pak „možná spatříme i my odvalený kámen a snad i anděly nebo dokonce samotného Ježíše“...(sr. sv. Řehoř z Nazianzu, promluvy PG 36, 654-655)

Radostné Velikonoce! Pán vstal opravdu z mrtvých a čeká na nás!

design by exarion.cz | 2009