Zamyšlení

Zázrak ZŮSTÁVÁNÍ

5. velikonoční B

Sk 8, 26-40/ 1 J 4, 7-21/ J 15, 1-8

Pořád slavíme Velikonoce. Se vzkříšeným Pánem jsme spojeni. Jako ratolesti vinné révy s vinným kmenem. I když Ho (Vzkříšeného) nevidíme, žijeme z něho a jsme na něm závislí. Bez něho nic nezmůžeme a sami bychom se propadli do nicoty. Člověka z toho může až mrazit. Tak málo nás dělí od nicoty a prázdnoty! Znovu si na tom uvědomujeme, že křesťanství je náročný a nebezpečný „podnik“. Je cesta „po hraně“. Není to jen tak. Chce to víru, odvahu víry. Vyžaduje od nás hodně. Spíš všechno. Tak málo nás dělí od nicoty a prázdnoty! Ano, tak to vypadá z jedné strany.

Ale naštěstí je tu i druhá strana. Kristova láska naplňuje všechno a je mocnější než všechna prázdnota. Ona nás má ve své moci. Jdeme po hraně, ale má nás ve své moci láska Kristova. Nevytrhneme-li se sami, nikdo nás od ní neoddělí. Tak nemusíme trpět nejistotou. Nemusíme být v křeči. Stačí klidně zůstat s Ním, Kristem, naším Pánem, a důvěřovat mu. On nás podrží.

Největší nebezpečí číhá v nás samých, abychom se od něho neoddělili. Tak bychom ztratili spojení se Životem. Celý život se to učíme a cvičíme: zůstávat s ním.

Zůstat s Pánem a tak být stále napojen na Život, nakonec přinese ovoce. Projeví se na nás, na našich vztazích, na našem životě. Bůh nám věnuje veškerou péči a přeje si, aby se to na nás projevilo. Abychom si vybrali to dobré, abychom byli takoví, jakými nás chtěl mít při stvoření. Svobodní, „sví“ a přitom úplně Jeho. Toto můžeme teď získat jen u Ježíše. Protože jen on je takový. Jen on je člověk, jaký má být. My toho nemůžeme dosáhnout mimo něj. K tomu potřebujeme být s ním. „Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.“ Tak vzdáme slávu Otci. Přesněji: staneme se Jeho slávou. Krásně to někdy ve 2. století napsal sv. Ireneus: „Slávou Boží je živý člověk.

Ještě tam bylo něco o modlitbě. „Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.“ To neznamená, že Bůh bude plnit naše přání. Nejde o to, co si zamaneme. I zde bude nejdůležitější být s Ježíšem. Klíčem k takové modlitbě bude: mít Ježíše v srdci, „mít“ Jeho Ducha a smýšlet jako On. Když takto budeme s Ním, bude nás to proměňovat. Budeme to my, ale v nás bude stále víc poznat On. To pak člověk jinak vidí věci a taky se jinak modlí. Takový člověk se modlí tak, že Bůh na jeho modlitbu odpoví. Lehké to není, ale budeme-li s Ježíšem, stane se to. To jsou ty největší zázraky!

design by exarion.cz | 2009