Zamyšlení

Přesazeni do Lásky...

6. velikonoční B

Sk 10, 44-48/ 1 J 5, 1-6/ J 15, 9-17

Ke Skutkům:

Dnes slyšíme o (asi) prvním - nenápadném, ale přece zásadním – kroku církve. Je to krok směrem k Neizraelcům. Římský důstojník s rodinou, služebnictvem a přáteli „dostávají“ Ducha – stejného jako sestoupil na apoštoly. Pro Petra to byl nepředstavitelný krok, ale Duch ho přesvědčil. Kde Duch svatý, Duch Kristův, působí víru, tam padají všechny hranice a všechna rozdělení. Tam všechno směřuje k jednotě v Bohu.

Ke 1 Janovu:

Musíme se narodit znovu, z Boha... začít žít život, který vychází přímo z Boha. To je velká síla. Ta přemáhá i svět. Narodit se z Boha... „Jak se to může stát?“, ptal se už Nikodém. Takové narození se vymyká naší běžné zkušenosti. Nestane se bez nás, ale neuděláme to my. Takový život přemáhá svět. Činí člověka svobodným. I kdyby snad byl ve vězení... i kdyby ho mučili... i kdyby umíral...

Ale to hlavní: znakem takového života je...? No, co jiného než láska. Řekněme: „přijetí, otevřenost, zájem... směřování k jednotě s druhým“. :-)

K evangeliu:

A dostáváme se k evangeliu. Pokračujeme v 15. kapitole Jana tam, kde jsme před týdnem skončili. Jsme se vzkříšeným Pánem vnitřně sjednoceni. Tak to zaznělo před týdnem. Jsme teď o další týden bohatší. Snad jsme prožili něco, co nám tajemství jednoty se Vzkříšeným přiblížilo. Aspoň o malilinkatý kousíček :-).

Teď slyšíme: „Bůh vás má rád.“ „Jste v jeho lásce.“ Nemusíme ji získávat ani o ni zápasit. Prostě to tak je. Nikdo a nic nemůže nás od ní oddělit (viz Ř 8). Nic zvenčí nás nemůže ohrozit. „Nic se nám nemůže stát.“ Rozumějte: Ať se stane cokoli, nic nám neublíží, nic nás nezničí. Jsme milováni Bohem. Můžeme být klidní jako je klidný Ježíš. To je to vítězství nad světem. Nic víc se po nás nechce, než abychom tuto lásku přijímali a také ji šířili okolo sebe. Nic víc než toto jedno. Ale v tom je všechno.

Jsme milovaní Bohem. Máme všechny předpoklady, abychom nesli ovoce - trvalé a hojné. Byli jsme přesazeni do prostředí lásky. V ní máme zůstávat. To stačí. V tom je všechno.

Lehko se řekne, ale my lidé s tím většinou máme problém. Zdá se nám to takové... no, řekněme „méně skutečné“ :-). Zkusme si prostě během týdne připomínat: „Bůh nás – mě má rád.“ A nechme tu myšlenku v sobě „pracovat“. Děkujme za to Bohu. Dívejme se pozorně a hledejme znamení takové lásky. Učme se vidět všechno nově. A ono to prostě začne... jako když vyraší rostlinka... Můžeme se z ní těšit. A jednou z ní bude velikánský strom.

design by exarion.cz | 2009