Zamyšlení

Náš šabbat...

9. během roku B

Dt 5, 12-15/ 2 K 4, 5-12/ Mk 2, 23-3, 6

Hlavní téma dnešních čtení je: den odpočinku.

Ale než se mu budeme věnovat, rád bych se ještě zastavil u čtení z 2 K.

Sv. Pavel tu mluví za apoštoly a za svůj tým. Nepracuje sám, ale má pomocníky. „Nerozhlašujeme sami sebe, ale Ježíše jako Pána.“ - Ježíš je Pán. Tedy ten, kdo má moc, kdo vládne... mocí pravdy a lásky a v jeho rukou je svět a církev. To, že „Ježíš je Pán“, osvobozuje. Přestože to tak může vypadat, nevládnou nám lidé, ani okolnosti a různé zákonitosti. Ježíš je Pán. Vydal se za všechny. Jemu patří náš život. Jeho moc se projevuje v tom, že za nejrůznějších, nepříznivých okolností dostávají apoštolové sílu a nepadnou . Těžkosti se jim nevyhýbají. Hodně toho na ně dopadá. Dokonce víc než na ostatní. „Podepisuje se“ na nich Ježíšův kříž. To je znamením církvi a světu: Tady se děje pravé Kristovo poselství. Tady je při díle Pán. Tady se ukazuje síla vzkříšení. Nikde jinde není jasnější. Právě v tom, jak apoštolové nesou těžkosti i vlastní slabost, se dostává jejich službě potvrzení pravosti.

Poselství pro nás? Nemáme zaslíbeno, že se nám těžkosti vyhnou, ale že v nich nepadneme. Snad lze říci: Podivuhodným způsobem tím projdeme. Přesněji: Pán nás tím provede.

A teď ke dni odpočinku.

Z Deuteronomia jsme slyšeli přímo přikázání Desatera o tomto dni. Tam nařízení o dni odpočinku navazuje na vysvobození z egyptského otroctví. Tedy: Bůh ukončil vaše otroctví a uvedl vás do svobody. Žijte jako svobodní lidé. „Užívejte si tento dar. A přejte ho všem. I těm, co k vám nepatří. Všem lidé, ale taky všem Božím tvorům. Nařízení odpočívat není břemenem, ale darem - znakem této svobody.

Zároveň předznamenává taky vykoupení celého stvoření na konci věků. Šabbat je tak „ostrůvkem“ Božího království v tomto světě.

To je smysl přikázání. Z tohoto pohledu máme chápat i Ježíšovo jednání. Nesdílí zákonickou úzkost vůči dni odpočinku (Dávat zvláště pozor na to, co se nesmí dělat o šabbatu.... Abychom ho neporušili...) Ježíš nebyl rebel ani programový narušitel vžitých tradic a pravidel. Má k šabbatu svůj přístup. Neptá se tolik, co se nesmí tento den dělat, ale naopak co se má právě tento den dělat. Jestli tento den souvisí s darem osvobození z otroctví, pak právě šabbat se hodí k tomu, aby byl nemocný uzdraven a aby se hladoví poutníci najedli. (Farizeům nevadilo, že si učedníci brali z cizího. To pocestní směli. Vadilo to, že mnuli zrní. To byla o šabbatu nedovolená práce.) Ježíš pokračuje a dokonává dílo Božího vysvobození. Navazuje na exodus a završuje jej vyvedením z hříchu, ze všeho, co nám brání žít Božím životem – ano, až ze smrti . To je smyslem šabbatu.

Co si z toho můžeme vzít my? Asi neřešíme, co se nesmí o svátečním dni dělat. Spíš jsme zavaleni množstvím úkolů a povinností a hledáme, jak to skloubit. Taky nechceme být zákoničtí. Tak co nás učí toto přikázání?

Hospodin vysvobozuje z Egypta, ze smrti – ze všeho, co bere a umenšuje život. Toto vysvobození se děje i dnes. Máme na něm podíl.Žijme tento dar svobody a slavme ho – taky oddělováním svátečního dne od těch všedních..

Smyslem našeho života není práce ani výkon. To se nám snaží vnutit mentalita této doby – a naši šéfové :-) Máme pracovat. Jistě. Tím sloužíme druhým a taky lidsky i duchovně rosteme a zušlechťujeme se. Nemáme zahálet. Přesto nežijeme proto, abychom pracovali. Žijeme pro Boha a pro jeho království. Tomuto účelu se máme učit podřizovat všechno. Taky naši práci a celý rytmus našeho života.

design by exarion.cz | 2009