Zamyšlení

Obtížné evangelium. Hřích proti Duchu...

10. během roku B

Gn 3, 8-15/ 2 K 4, 13-5, 1/ Mk 3, 20-35

Začnu dnes čtením z 2 K. „Máme ducha víry.“ Spoléháme dopředu na to, co Bůh s námi zamýšlí. Vzkřísí nás, jako vzkřísil Ježíše, a postaví nás před svou tvář. To znamená, že budeme žít tvář v tvář s ním. To bude náš život a naše sláva. Z našeho pohledu je to budoucnost. Víra nás učí žít s tím, jako by to bylo přítomné. A ono to v jistém smyslu přítomné je. Uvnitř za viditelným světem s jeho narůstající entropií se odehrává něco nového: neviditelný proces. Navenek stárneme a spějeme k smrti, ale uvnitř mládneme. „Ve službě Kristu se nestárne, nýbrž zraje k věčnému mládí,“ (kardinál Tomášek při příležitosti svých 90. narozenin 1989). Krásná perspektiva! Kéž se jí dokážeme držet ve všem! Bůh nám to dopřej!

A teď to evangelium. Dnes je hodně, hodně těžké. Prosím o hodně trpělivosti. Různé situace, výroky, obrazy a podobenství. Společným jmenovatelem snad je rostoucí odcizení příbuzných a pak i zákoníků od Ježíše.

Úvodní situace: „obklopeni zástupem, že ani nemohli chleba pojíst.“ Zástup – dav to je téměř něco, co dnes v církvi neznáme. Mnohým by se to líbilo. Kéž by nás byl dav! Tady to však vypadá, že dav není optimální situace. Církev je společenství stolu. Jestli je to tak, že nelze ani chleba pojíst, něco není v pořádku. (Není to dělání „z nouze ctnost“. Nejde ani o počty. Spíš o to, že církev má být uspořádaná.)

A teď k odcizování lidí od Ježíše. Zraje to až k radikálnímu zpochybnění Ježíšova díla. Pořád se dotýkáme otázky: „Jakou mocí – z jakého zdroje – to Ježíš dělá?“ Pomátl se? Posedl ho Belzebub? - My nevidíme do ducha. Jsme tu odkázáni na důvěru. Důvěřujeme Ježíšovi? Důvěřujeme svědectví druhých - svědectví církve?

Jde o to nenechat se zmást různými řečmi a klidně se podívat. Jaké ovoce Ježíšovo dílo nese? Komu - čemu to slouží? (Cui bono?) Upevňuje snad říši satana nebo naopak? Nemluví jeho činy jasně?

Pak je tam ten hřích proti Duchu. To je velmi vážné. Na to je třeba dávat velký pozor. Hřích proti Duchu. Ježíš to nedefinuje. Ze souvislosti lze vyvodit, že jde o vědomé, cílené překrucování skutečnosti. Dobré se vydává za zlé. Světlo za tmu. Výsledkem je totální zmatení a nemožnost orientace. Totální zmatek, kde se nelze čeho chytit. Tento postoj ztěžuje, ba znemožňuje obrácení. Někteří říkají, že tento postoj je založen v odmítání odpuštění. Tam, kde je odpuštění odmítáno, nemůže prostě odpuštění být. Důsledky takového postoje jsou strašlivé. Pozor na to! Ovšem Ježíš tím nestraší. Jen varuje. Na druhou stranu slyšíme: „V šechno bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání. Milost Boží je veliká a široká. O to horší je její odmítání.

A nakonec je tam ta Ježíšova rodina. Ježíš měl rodinu. Připomínáme si to vždycky mezi Vánoci a Novým rokem. Ale tady se otvírá nový pohled. „Kdo je má matka, moje bratři a sestry?“ - Každý, kdo hledá a dělá, co chce Bůh. Patříme tam taky. Patříme do rodiny Božích dětí. Ale co my a vůle Boží? Není to pořád něco, čeho se bojíme? Jsme vydáni Boží vůli? Důvěřujeme Bohu, že on pro nás chce jen to dobré, co nám pomáhá dojít do Božího království?

Tak snad z toho každý něco vezmete. Schraňujte to celý týden. „Pracujte“ s tím. Pokud vám něco připadá těžké, zkuste se toho držet. Prostě tomu naslouchejte. Nebojte se. Neodvracejte se od toho. Důvěřujte Ježíšovi. On vám své Slovo otevře.

design by exarion.cz | 2009