Zamyšlení

Jak jíst Ježíše?

20. během roku B

Př 9, 1-6/ Ef 5, 15-20/ J 6, 51-58

Dnes nám liturgie k dalšímu úryvku z Jana 6 servíruje pozvání Paní Moudrosti k hostině. To je vzato z knihy Přísloví, což je výchovná kniha a univerzální. V tom smyslu, že se týká každého človka. Každý se rozhodujeme. Nikdo si nemůže dělat, co ho napadne. Jsou hodnoty a zákonitosti, které je třeba respektovat, abychom v životě neztroskotali, ale naopak došli nazvěme to třeba štěstí. To ví každý. Ať věřící tak či onak. Stejně tak i nevěřící. Rozhodujeme se mezi Paní Moudrostí a Paní Hloupostí. Kniha Přísloví ukazuje, že Moudrost bytostně souvisí s vírou a Bohem.

Paní Hloupost se podbízí, je halasná a hlavně říká: „Dělejte si, čeho se vám zamane.Paní Moudrost ukazuje, že člověk se musí změnit. Musí vyrůst - lidsky dozrát. Musí se sebou něco udělat.

A teď ta hostina. Paní Moudrost si postavila palác. Sedm sloupů! Zase takové to biblické číslo. Sedmička by měla být plnost. V případě domu snad bytelnost. Sedm sloupů může znamenat pořádný - neotřesitelný základ. Anebo by to mohla být ozdoba. Když chtěl někdo ukázat, že je panečku něco, postavil si sloup. Sedm sloupů – tak to je něco!

Ale hlavně paní Moudrost připravila banket. Parádní. Kdo chce, může přijít. Každý. Zvláště hoši a děvčata prostoduší. Nikdo nemusí být hloupý. Moudrost se opravdu rozdává. Ta hostina je toho symbolem. Nebuďte hloupí! Proč byste byli?! Jíst chléb paní Moudrosti a okusit jejího vína vede ke zmoudření a životu. Protože Moudrost je umění správného života. Na tomto světě i na věčnosti.

I tato hostina se vykládá jako předobraz eucharistie. Jí zmoudříme, naučíme se správně žít a nakonec nás to dovede do života věčného. Právem nazývali křesťané ve starověku večeři Páně „lékem nesmrtelnosti“ (farmakon athanasias).

Teď k evangeliu: Ježíš je chléb z nebe, který dává Život z nebe. Přesně: skrze Ježíše dává Bůh svůj život. To je hlavní poselství Janova evangelia.

Ježíš je chléb života. Jak ho „jíst“? - Jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev... To je jedna z těch těžkých věcí, o nichž jsem mluvil minule. Kdo se v tom má vyznat? A jak to unést? Bez víry nemožné! Naštěstí Bůh nám víru dává. Tak jak ho jíst? No, přimknout se k němu. Pořád se to opakuje. Přimknout se k němu. To je asi to nejdůležitější: Přimknout se - držet se Ježíše.

„A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.“ - Dát život znamená taky zemřít – obětovat se. Zvláštní věc: svou smrtí na kříži nám Ježíš dává život. Právě na kříži definitivně přemáhá smrt. Ježíš se rozdává. Dělí se s námi o sebe. Nabízí nám sebe sama. Svůj život. V krvi je život.

Kdo se bude vírou držet Ježíše, bude na něm mít podíl. Co je Ježíšovo, bude taky toho, kdo v něho věří, a obráceně. To je tajemství Krista a večeře Páně. „Žijeme, ale už ne my, žije v nás Kristus.“ Tak v nás začíná život s Bohem, život věčný...

design by exarion.cz | 2009