Zamyšlení

Těžká škola svobody...

22. během roku B

Dt 4, 1-2. 6-9/ Jk 1, 17-27/ Mk 7, 1-8.14-15.21-23

Bůh dává svému lidi nařízení a práva (= výnosy, jak jednat). Dává je z lásky. Jde o to, abychom je správně chápali a uplatňovali. Není to lehké. Hlavně – myslím, že s tím na této zemi nebudeme do konce hotovi. Pravidla zůstávají stejná, ale naše podmínky a možnosti se mění. Problém je v našem srdci. Bůh nám dává svá pravidla, abychom se měnili – rostli – rozvíjeli se, prostě vycházeli ze sebe jemu vstříc. Toho se bojíme. Je to svoboda. A  ta je riskantní. Můžeme to taky úplně pokazit. To bychom nechtěli a tak se snažíme nějak se zajistit. Třeba tím, že se křečovitě držíme pravidel.

Jak tedy přistupovat k Božím nařízením a právům? Podělím se s vámi o několik bodů. Vždycky je to jen několik bodů :-). Víc nelze.

Předně: Bůh nás vysvobodil. Prostřednictvím Mojžíše z Egypta a Ježíš to završil vysvobozením ze smrti. Bůh nás vysvobodil, abychom ve svobodě – té jeho – rostli a rozvíjeli ji.

Potom: Všechna ta nařízení - celý náš životní způsob - má sloužit tomu, abychom uchovávali v živé paměti toto Boží vysvobození. My jsme totiž strašně zapomnětliví. To by člověk nevěřil. Ale je to tak. Zapomínáme nejen klíče, brýle a takové věci, ale i to, že Bůh nás vysvobodil, že jsme svobodní.

Ježíšův spor s farizeji je spor o výklad Tóry (=Boží zákon). Farizejové brali velmi vážně všechna ta Boží nařízení a chtěli pomáhat ostatním, aby tomu dobře rozuměli a dělali to. Vytvořili detailní systém. Ovšem pro samé detaily se jim vytratil hlavní smysl. To se tak někdy stává. Pro detaily ztratíme hlavní smysl. „Bůh nás vysvobodil.“ Z lásky a pro lásku. (Někdy se nám zase ztratí detaily.) Oba extrémy nejsou dobré. Detail a celek. Obojí držet. To je strašně těžké! Je to napětí. To nemáme rádi. Musíme se naučit v tom žít. Naučit se to. Žít s Bohem, který je svatý (=nesmírně náročný) a současně milosrdný (=nesmírně shovívavý). Pěkně obojí dohromady!

V dnešním evangeliu jde o poskvrnění. Pozor, abychom se neposkvrnili! Třeba dotykem, nevhodným jídlem nebo činností. Poskvrnění – znečistění – to je překážka před Bohem – rušivý prvek – z naší strany. Něco, co nám brání předstoupit před Boha. Farizejové to viděli zvenku. Třeba když si apoštolové neumyli ruce. Ježíš to učí jinak. „Zdroj nečistoty si nosíte sami v sobě. Dávejte si pozor na vlastní srdce, na vaše smýšlení, zdroje a motivace vašeho jednání. Zvláště na vaše sobectví - zaměřenost a uzavřenost do sebe.“ To bývá velkou (možná největší) překážkou. Existuje i ve zbožné a mravné podobě.

V čtení z Listu Jakubova (1, 27) jsme dnes slyšeli, v čem spočívá pravá zbožnost: pamatovat na vdovy a sirotky (tj. ty sociálně nejslabší) a chránit se před poskvrnou světa. To zní trochu jako by to bylo v rozporu s učením Ježíšovým. Dávat si pozor, aby nás neposkvrnil svět. Ale co je to svět? To je způsob myšlení. Ta poskvrna světa je vevnitř. Vykladač (J. B. Souček) k tomu říká, že to je „život z neukázněných pudů a sobeckých tužeb, zejména pak sloužení majetku...“

Co se tedy po nás chce? Abychom vnímali nouzi a potřeby lidí kolem nás (dnes už je to dávno globální) a vycházeli ze svého egocentrismu. Tomu nás Bůh učí a k tomu nám pomáhá svými předpisy a soudy. Ježíš nám to přibližuje a ukazuje i dnes. Nechme se jím vést. On přichází na pomoc naší svobodě.

design by exarion.cz | 2009