Zamyšlení

Otevřené ucho a slyšící srdce...

23. během roku B

Iz 35, 4-7a/ Jk 2, 1-5/ Mk 7, 24-37

Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých,“ slyšeli jsme dnes ze Starého zákona. Slepí budou vidět a hluší slyšet. Krásná vize! Kdy se to stane? Tehdy. Na konci věků... Až se všechno naplní... Až přijde Bůh, aby spasil... Kdy?

V evangeliu slyšíme, jak se to začíná v Ježíšovi. „Už to začalo,“ můžeme říct, „Ježíšem.“ Tam, kde je Ježíš. I tady mezi námi. Začínají velké věci Boží...

Co chce Bůh? Aby nemocní byli uzdraveni. Aby byli lidé vysvobozeni z moci zlých duchů. Aby se otevřely uši hluchých a rozvázal se jazyk těch, co mají nějakou poruchu řeči... To je Boží vláda. Boží království. Bůh chce plnost života. K ní patří také zdraví a všechny možnosti včetně komunikace.

Komunikace. To je dnes jedno z nejfrekventovanějších slov. Jsme zvyklí brát ji hlavně technicky. Ale to není celé. Je to záležitost osob - ducha - srdce, otevřenosti vůči druhým. Můžeme mít uši a sluch v perfektním stavu, a přece neslyšíme, co druzí říkají. Třeba jsme moc zaujati sebou. Neslyšíme. Protože nechceme – možná ani nemůžeme. Technice naší komunikace nelze nic vytknout. Ale je tu deficit srdce. Ani toto není před Ježíšem beznadějné. Skrze Ježíše se Bůh může dotknout nejen uší a jazyka, ale dokonce i uzavřených srdcí. A tak způsobit zázrak setkání.

Bůh touží dát nám plný život. A skutečně to dělá.

V Ježíšovi se to děje – a začíná. I tady mezi námi.

A je to pro všecky. Vzpomeňme na tu pohanskou ženu Syrofeničanku. Bůh přichází spasit člověka. Nabízí se každému. Každý, kdo ho hledá, touží po něm, spoléhá na něj a čeká jeho spásu, ji může přijmout. Bůh chce jediné: víru. Pořád si musíme opakovat, co to je: pevně, neochvějně se na něho a jeho Slovo spoléhat. To stačí. Taková víra přináší spásu. Protože spojuje člověka s Bohem.

Evangelium je síla – osvobozující a uzdravující síla.

Ještě zpět k prvnímu čtení z Izajáše. Už to ode mě asi znáte. Jeho doba byla hodně těžká. Izajáš a jeho současníci zažili mnohé tísně: tažení armád, obléhání, strach a nejistotu; dým z vypálených měst a vesnic. Žádná idylka. Do všech těch hrůz a ohrožení Bůh posílá nadějné vize. Všechny ty dějiny směřují – i když to tak nevypadá – k dobrému vyústění. Na konci nás nečeká nicota ani prázdnota ani tma, ale naopak plnost života, věčné setkání a naplnění. Boží slovo otvírá a připomíná nadějnou perspektivu. Uchovat ve všech zkouškách života (Nemusí to být nutně velké krize a dramata. Někdy „stačí“ taková ta bezmoc proti tomu, jak se věci valí a jak těžké je to změnit.) právě tuto nadějnou perspektivu je moc důležité. Možná je to jeden z našich nejdůležitějších úkolů. Neztratit naději! Neztratit dobrý výhled! Vědět, že se máme, na co se těšit!

Podobně nám prospívá evangelium. Všechno směřuje k dobrému završení. Tady dokonce ještě víc. Nejen že to přijde, ale už to začalo. Proto můžeme „být pevní a nebát se“, jak jsme to taky u Izajáše slyšeli. „Buďte pevní, nebojte se!“ To není formalita. Jen něco jako: „Držte se!“ To chce říct: „Boží slovo – Bůh sám – jeho plány a záměry se vám stanou zdrojem síly a pevnosti. To, že vydržíte a budete pevně stát, bude všechno z tohoto Boha.Znát tohoto Boha, to je zdroj netušené síly. Nejlépe ho poznáváme v Ježíšovi. V jeho evangeliu. „Budeme pevní a nebudeme se bát...,“ protože Ježíš zná nás. To je ta nejdůležitější zpráva!

design by exarion.cz | 2009