Zamyšlení

Velcí nejmenší a malí největší...

25. během roku B

Jr 11, 18-20/ Jk 3, 16-4,3.7-8a/ Mk 9,30-37

Syn člověka je vydáván do rukou lidí.Syn člověka, tak o sobě mluví Ježíš. Znamená to „prostě člověk“, ale taky „člověk podle Boží vůle“, ale taky „nebeský Člověk“, jemuž podle Daniela (7) Bůh na konci věků svěří věčnou vládu nade všemi jazyky a národy. Tedy bytost požívající největší moci, plná slávy. Soudce všech národů je vydáván lidem. Kým? Pasivní rod v Bibli často nenápadně naznačuje, že tady je při díle sám Bůh. Otec vydává Syna. Na tomto místě se to sice neříká, ale také Ježíš se sám vydává. Právě v tom spočívá jeho poslání a moc. On je ten, který dal sebe sama za všechny (viz 1 Tm 2, 6). To si připomínáme v každém slavení eucharistie.

Syn člověka je vydáván do rukou lidí a ti ho zabijí. Umře. Jedním z předobrazů vydávajícího se Ježíše je prorok Jeremjáš (dnešní první čtení). I pro němu jeho vlastní intrikovali a snažili se ho zabít. On to ví. Bojí se. Ale zároveň má jistotu: „Bůh se mne zastane. V něm mám pevnou a spolehlivou oporu.“

Ježíšovým posláním je vydat se do rukou lidí a tak umřít. Tohleto vydání způsobí spásu. Toto je Boží cesta. Jediná a jedinečná Boží cesta. Toto!? To je něco, co naše hlava „nebere“. O tom jsem mluvil před týdnem. Právě ve vydání se lidem se nakonec Ježíš ukáže jako skutečný Syn člověka. Umře a po třech dnech vstane... To je taky těžké. Co je to vzkříšení? Něco úplně nového, co přesahuje všechny naše představy a očekávání. Jako kdyby od narození slepému někdo vyprávěl o barvách při západu slunce. Kdo ví, co si pod tím ten slepý posluchač vybaví? Ale v někom to vyprávění o barvách může probudit těšení se. Jaké to bude, až to my jednou uvidíme...!? (Před týdnem jsme se rozloučili s paní Bohuslavou Balášovou. Její pozemský život se skončil, ale věříme, že ona zesnula ve spojení s Kristem a v tomto spojení taky začíná vidět barvy vzkříšení. Jaképak to asi je vidět takovou krásu...? )

Ježíš říká zásadní věci. Je to asi to nejkrásnější a současně nejtěžší. A co učedníci? Přemýšlejí o tom, kdopak je asi největší – nejprvnější. Typické! Kdo je největší? No, kdo asi?

Na této cestě za Ježíšem o to vůbec nejde. Je to úplně jedno. Ale když to chtějí mocí mermo vědět, tak sluhaotrok. Ten nejposlednější. Koho si nikdo ani nevšimne. Anebo jako dítě. My to dnes máme jinak. Dnes se často všechno točí kolem dítěte. Dítě je něco. Ale tenkrát? No, dítě. Nepatrné. Nehotový člověk. Kdo by se s ním bavil?! Taky úplně odkázané na rodiče. Bez nich by bylo ztraceno. Ti, kterých si nikdo ani nevšimne, jsou na cestě za Ježíšem ti největší a nejprvnější.

Teď co my s tím? O co má jít v našem životě? Dávat svůj život Bohu – jako proroci a hlavně jako Ježíš, být na něho úplně odkázaní. To se mají učit učedníci. I my. Víc a víc být odevzdaný... Učit se to. Nic křečovitě nedržet – ani svůj vlastní život... Důvěřovat Bohu, že on naše prázdné ruce naplní. Vzkřísí nás a dá život věčný.

design by exarion.cz | 2009