Zamyšlení

CO DNES SE SVATÝM VÁCLAVEM?

Sv. Václav 28/9/2018

Mdr 6, 9-21/ 1 P 1, 3-6. 2, 21b-24/ Mt 16, 24-27

Co dnes se sv. Václavem? S jeho postavou spojovány základy české státnosti. Tak byl pojmenován oficiálně onen svátek. „A co to je česká státnost?", tak se ptali Tomáše Slaniny jeho kolegové na univerzitě ve Frankfurtu am Main minulý rok. Právem. Co to je? Není takové to české chytračení? Nezvolili tento název svátku naši poslanci, protože jim prostě pojmenování „Svátek sv. Václava“ prostě nesedělo? Bylo to moc katolické, moc křesťanské? Ale možná že se i v tom jejich chytračení ukázalo něco zásadního. Že by kouzlo nechtěného? Možná.

Sv. Václav. Tradice ho nazývá dědicem České země. Jako by nadčasový vládce. Kníže. Vládce podle Božích měřítek. Ale pořád: Co to znamená? Jaká Boží měřítka? A co my s tím?

Co nám k tomu řeknou dnešní čtení?

První je vládcům a o vládcích. A taky o moudrosti. Vládci se mají držet moudrosti. Vládci a Moudrost to má patřit k sobě. Moudrost - ta souvisí s Božím řádem vloženým do stvoření. Opravdový Vládce uznává, že podléhá řádům a normám, které jsou nad ním a vážou ho – usměrňují. Kdo se dostal na trůn, kdo byl zvolen..., nemůže si prostě dělat, co se mu zlíbí a čemu podle jeho mínění tleská většina. Nemůže si skutečnost přizpůsobovat pro své potřeby a momentální zájmy . Existuje řád, právo, spravedlnost..., které nemáme, ale které nás zavazují. A tyto hodnoty mají základ v Bohu.

Ale Bůh tu pro vládce není strašák. Nabízí jim svou pomoc. Moudrost není jen nárok, ale taky dar. Bůh nabízí svou moudrost – každému bez rozdílu.

Když se řekne vládce, myslíme často na prezidenta, vládu a poslance atd. (někteří křesťané jim říkají „v moci postavení“. To je z Kralické Bible 1 Tm 2, 2; ř. en hyperoché ontoi). Neměli bychom přitom zapomínat taky na ostatní. Podíl na moci má v demokracii každý. Při nejmenším tím, že volí – rozhoduje, kdo bude v čele obcí a státu. Ale také ve svých postojích mimo volby. Jak ctí právo a hledá spravedlnost nejen pro sebe? Jak moudře spravuje své věci? O co mu jde? Co by přál nejen sobě, ale všem? Nejde o velká hesla a proklamace, ale o každodenní uplatňování lásky, svobody a pravdy v „malých věcech“. Kéž přibývá lidí, co touží po skutečné moudrosti...! Kéž přibývá lidí, co si uvědomují svou spoluodpovědnost! Kéž k tomu přispíváme i my!

Nemůžeme sice svými silami nastolit Boží království, ale můžeme tím, co je nám svěřeno, aspoň malilinko přispívat k tomu, že se tu a tam ukáže jeho realita už dnes.

Druhé čtení a evangelium se vztahuje právě k lásce k bližnímu k mučednictví. Mučednictví a láska patří k sobě. Mučednictví to je vítězství lásky nad strachem o vlastní život - o vlastní existenci. Nevím, možná jsem teď mimo, ale hodně mi to implikuje ctnost statečnosti. Přímo se o ní v těch textech nemluví, ale myslím, že tam je. U sv. Václava a dalších se můžeme učit, že víra přemáhá strach – ze smrti, z prohry, ze všeho.

Náš národ se ocitl v sevření strachem. Tento strach ovládá veřejné mínění. Překrucuje všechno. Brání nám chovat se klidně, lidsky – milosrdně. Vede nás k uzavírání se do sebe. Činí z nás loutky nejrůznějších manipulátorů. Je potřeba statečnosti. Všichni ji potřebujeme. Myslel jsem, že to bylo hlavně za totality. Ale je to potřeba i dnes. Nebát se žít podle evangelia, i když nás to může hodně stát. Nenechat si vnutit roli protivníka - nepřítele. Nebát se žít a říkat evangelium. Třeba tak, že pravda a láska jsou opravdu těmi největšími mocemi ve vesmíru a jim patří vítězství. Ale úplně jiné než v pozemských válkách a bojích.

Kéž by svatý Václav svou přímluvou pomohl, aby náš národ byl schopen odložit tento krunýř strachu! To nemusí znamenat odhodit strach jako něco „fuj“, ale naučit se s ním pracovat, trochu ho poznat... Naslouchat mu. Čeho se to vlastně bojíme...? A proč...? Co nám tento strach říká? Jaké poselství nese? Anselm Grün by možná řekl: „Skamarádit se“ s ním, porozumět mu a tak se osvobodit. To je složitá a dlouhá cesta.

Kéž by nám na ní svatý Václav a celý oblak svědků kolem Krista pomáhal!

design by exarion.cz | 2009