Zamyšlení

Ti druzí; číše vody; ruce, nohy a oči; oheň a sůl...

26. během roku B

Nu 11, 16. 24-29/ Jk 5, 13-20/ Mk 9, 38-50

Dnes z evangelia slyšíme řadu nejrůznějších výroků, zásad a poučení. Je potřeba je dále domýšlet a promýšlet. Vezměte dnešní kázání jako impuls. Dokončit je musíte každý sám u sebe a za sebe.

První: Ti, co vědí o Ježíšovi a dokonce mu slouží, ale nechodí s námi – nechodí do církve. Co si o nich myslet? (K tomu i první čtení. Dva z nějakého důvodu absentovali ve shromáždění, ale i oni dostali Ducha proroctví. Něco nebylo úplně v pořádku. Nebyli tam, kde být měli. Ale i oni prorokují. Vadí to? Mají mlčet? Mojžíš říká: Rozhodně ne!) Zpět do evangelia. Jsou tu tací, co nechodí do církve. Nevidíte je na bohoslužbách. A přece působí v Kristově jménu. Vadí to? Mají být církví umlčeni?! Nikoli! Nejsou nepřátelé. Nebuďme ani my jejich protivníky. Nechme je konat jejich dílo. Všechno dobré a pravdivé, co se dělá pro Krista, se počítá. Víra se nemusí bát o to, co je „naše“. Může si dovolit být otevřená, univerzální. To znamená věřit v sílu Pravdy, která je Kristova a týká se všech lidí, kteří jsou otevření a hledají ji.

Druhý: Číše vody podaná Kristovcům. Bůh je velkorysý. Cokoli dobrého někdo udělá učedníkům, Bůh počítá k jeho (=toto, co to udělal) dobru. Bůh přeje lidem dobro a cokoli dobrého má váhu. Žádný dobrý čin není maličký.

Třetí: Svody, pohoršení. Nemáme být pohoršením těm nepatrným. Jim patří království: nevýznamným, přehlíženým, odmítaným. My, co věříme, jim nemáme být překážkou. Ani těm, co hledají Boha a následují Krista... Pohoršením se tu myslí překážka, která člověka odvede od následování Krista. Že se někdo na nás podívá a řekne: „Tak radši za tím Kristem nepůjdu.“ Jaké to má důsledky, můžeme domýšlet. Jak může vypadat takové pohoršení? Může to být náš hřích. Může to být naše přetvářka – že si hrajeme na něco, co nejsme. Ale přemýšlejte o tom.

Čtvrtý: sekané ruce, nohy a vyloupnuté oči. Vykladači se shodnou na to, že to je nadsázka – tehdejší způsob mluvy. Nejde tu o doslovnost. Máme si na tom uvědomit, jak hrozné je oddělit se od Krista. Pokušením odpadnout se nesmíme nechat ovládnout. Co to je odpadnout od Krista? Jak to může vypadat? I o tom přemýšlejme.

V nejzazším důsledku se před námi otvírají dvě perspektivy: Buďto do života nebo do pekla (hebrejsky Gehenna). To první znamená do života s Bohem. To je společenství – naplnění. To druhé znamená beznadějnou, definitivní zkázu. To je, jak se píše ve Zjevení, ta druhá smrt.

Jenom s Ježíšem se jde do Života. Opustit Ježíše znamená opustit Život.

Pátý: sůl, solení a tak. Sůl (podobně jako oheň) mají naznačovat očistu před příchodem Božího království – tedy před posledním soudem. Všichni budeme souzeni. V tom jsme na tom stejně. Toto vědomí máme v sobě uchovávat a podle něj žít. To nevzbuzuje strach, ale spíš pokoru. Moc si o sobě nemyslet a nevyvyšovat se a neodsuzovat. Církev a učedníci, kteří zapomenou na poslední soud, (na to, že budou sami souzeni) nemají světu co dát.

Pamatujme, že budeme stát před Kristovým soudem, a žijme mezi sebou v pokoji – bez malicherných sporů, ochotni vzájemně si naslouchat, chápat se a uvědomovat si, že je víc toho, co nás spojuje než rozděluje. Kristus nehledě na rozdíly, rozpory a spory za všechny dal svůj život, a všechny nás přijal k Boží slávě. I o tom můžeme přemýšlet. Všechny nás Kristus přijal k Boží slávě.

design by exarion.cz | 2009