Zamyšlení

Sloužit je víc...

29. během roku B

Iz 53, 4-12/ Žd 5, 1-10/ Mk 10, 35-45

Dnes bych navázat na minulou neděli. O čem to byla řeč? :-) No, co tady člověk má z toho, že se rozhodl pro Krista? Spolu s pronásledování dostáváme 100x víc domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný.

Co z toho člověk má? Pokračujeme. Jan a Jakub nám nahráli. Co z toho máme? Podíl na Ježíšově utrpení. Stejný kalich, stejný křest. To je cena, kterou platíme za to, že smíme být blízko Ježíši (Anthony de Mello). Smíme být blízko Ježíši. A tak i Bohu. Už teď v tomto světě. A jestli už v tomto, pak i v tom přicházejícím. Smíme sdílet s ním jeho úděl – a on zase náš s námi. To je veliké. Ani si plně neuvědomujeme, co všechno to znamená! A není třeba se tomu divit.

Proč tu Ježíš trpí? Protože správným způsobem dává přednost ostatním lidem před sebou samým. Nemůže nás v těch našich průšvizích nechat. Žije pro druhé. Dává svůj život pro mnohé, jak jsme slyšeli. Tím se myslí: pro všechny. A těch je mnoho.

Kristus nerealizuje sebe. Rozdává se úplně. Takový je Ježíš. Takový je Bůh. Takovými se máme stát i my. Žít pro druhé, zapomenout na sebe... To se máme taky učit. Přestat se starat o sebe. Přestanu se ptát: „Co já? Co my? Jakou pozici zaujmu?“ Jako třeba naši dva apoštolové. Přestat se ptát: „Prosadím se?“ Všechno to se už stane nevýznamným.

Kdo se toto naučí, neztratí se – v tomto světě ani v tom přicházejícím. Přirozenému rozumu a naší dosavadní zkušenosti se to jeví pochopitelně jako nesmysl. Evangelium nás však učí vidět to jinak. Kdo žije pro druhé, neztratí se a nebude zapomenut. Biblický výraz pro „žít pro druhé“ je služba. Kdo slouží – kdo něco dělá pro druhé, je velký. Je blízko Kristu srdcem a duchem.

Na cestě služby pak objevíme tajemství Božího života. Skutečná moc, síla, radost a život spočívá ve vycházení ze sebe sama vstříc k druhým. Kdo dává, dostává. Kdo je chudý, stává se bohatým. Kdo umírá, ožívá. Poslední je nakonec první.

Největší štěstí člověka spočívá v sebedarování“, napsal krátce před smrtí Frére Roger. To se učíme u Krista. Od něho to můžeme odkoukat. On to zase odkoukal od Otce. Nejlepší pro člověka je naučit se žít pro druhé. „Největší štěstí spočívá v sebedarování.“ Jednoduché, ale potřebujeme roky, abychom tuto jednoduchou pravdu objevili a osvojili si ji.

Snad k tomu dojdeme postupně tím, že se budeme pořád a pořád dívat na Ježíše a poslouchat, co on říká. Tím pořád a pořád myslím nezabydlet se v tom, na co jsme si zvykli. Dívat se na něho pozorně. Jako bych na něm stále měli co nového objevovat. Protože skutečně máme. Dívat se na něj a taky se dívat na lidi kolem nás. A kolem nás to dnes v době globalizace znamená celý svět. Dívat se na lidi kolem nás a poslouchat, co říkají. To nemusí znamenat, že zachráníme celý svět a vyřešíme všechny jeho problémy – nebo aspoň některé. Začneme vidět lidi a věci jinak. Nebudeme žít jenom sami pro sebe, ale otevřeme svůj život druhým a Bohu. A třeba to, aniž bychom to pro to dělali, osloví někoho jiného...

design by exarion.cz | 2009