Zamyšlení

Prozření a šťastný pláč

30. během roku B

Jr 31, 7-9/ Žd 7, 23-28/ Mk 10, 46-52

Příběh o uzdravení slepého Bartimaia dobře znáte. Byl slepý. A Ježíš způsobil, že viděl. Viděl nejen povrch věcí, ale měl vhled taky „pod povrch“. Poznal, že Ježíš je nadějí Izraelem a všech národů. Viděl to a připojil se k němu na jeho cestě. I když to byla cesta na kříž.

Já bych se dnes rád zaměřil na první čtení – z Jeremjáše. Víte, že starozákonní čtení se vybírá podle evangelia. Slepému Bartimaiovi v evangeliu odpovídá slepý, kulhavý a těhotná v Jeremjášovi... Ale tak jednoduché to zase nebude.

Jeremjáš zažil a přežil dobytí Jeruzaléma Babylóňany. Celým svým prorockým nasazením se tomu snažil zabránit. Hodně při tom i vytrpěl. Nepřijali jeho slovo. Nedali si říct. Dobytí a vyplenění Jeruzaléma nebylo jen zkázou materiální, ale v mnohem větší míře taky duchovní. Doslova celý svět se jim tehdy „sesypal“. Včetně jejich chápání Boha. Všechno to šlo „do háje“. Má tento svět ještě naději? Neřítí se všechno do zkázy a nicoty? Vždyť to tak vypadá! - Může něco pomoci? Slovo proroka. Prorok totiž netepe jen nešvary, zlořády a svinstva. Prorok nepůsobí jen destruktivně. Do světa, který se zdá řítit do zkázy, přináší naději. Boží naději. „Držte se Boha a jeho slova, jakkoliv to může být těžké. On vám dá budoucnost. Protože on sám je budoucností.“ - To jsme slyšeli dnes z Jeremjáše.

Přivítejte Jákoba – přivítejte Izrael. Vrací se ze zajetí, z rozprášení po světě. Jákob, ten úskočný lstivec, Izrael, kníže, co zápasí s Bohem, má budoucnost. I když rozptýlen po světě a trestán za svou neposlušnost... má budoucnost. A v něm má budoucnost celý svět – všechny národy. Je tu budoucnost pro všechny. Jákob - Izrael to ztělesňuje. Na něm poznáte, jaký je Bůh. A budete žasnout... a plesat... Že si to teď nedovedete představit? To přece nevadí! Hospodin, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, Otec Ježíše Krista, je mocen to učinit – a taky učiní.

Je tu naděje pro všechny. Pro silné, ale taky pro slabé, pro zdravé i nemocné... pro všechny. Nikdo nebude vyloučen. Přijdou i slepí, kulhaví... a těhotné.

Přijdou s pláčem a prosbami o slitování a Bůh sám je povede... Není pláč jako pláč. Existuje blažený pláč. Řečtí církevní otcové mu říkali pénthos. Očistný pláč. To je dar Ducha. Velmi toužený. Tak pláče člověk, když pozná své hříchy a mnohem víc pozná Boží odpuštění. Najednou se to všechno uvolní a člověk pláče a je mu při tom dobře. A srdce se očistí.

Prorok tu ohlašuje největší div. Božímu lidu dojde jeho hřích a současně Boží milosrdenství. Konečně to „docvakne“ a otevře se Boží království.

Všechno – opravdu všechno – nakonec přijmeme jedině z Božích rukou. Máme činit pokání, ale nakonec i to můžeme dostat jedině z Boží ruky. A Bůh je tak dobrý, že nám i to dává.

V příběhu o Bartimaiovi se o tom přímo nemluví, ale snad v tom jeho prozření (ř. anablépsis) smíme spatřit i něco z toho největšího divu ohlášeného taky Jeremjášem.

design by exarion.cz | 2009