Zamyšlení

Vdovy a dávání...

32. během roku B

1 Kr 17, 10-16/ Žd 9, 24-28/ Mk 12, 38-44

Vypadá to, že tématem dnešních čtení jsou vdovy. Ale když se pořádně podíváte, zjistíte, že to je spíš o projevech zbožnosti a dobroty. Evangelista staví do kontrastu zákoníky a boháče na jedné a pak chudou vdovu na druhé straně. Jedni rádi ukazují, jak se modlí a zbožně tváří a jak jsou štědří. Druhá je nenápadná.

Někdo jiný by mohl říct, že evangelium je také – a hlavně – o tom, jak se dívá Ježíš. A měl by pravdu. Ježíš si všímá toho, co nám běžně uniká.

Někdo další by zase mohl přidat, že evangelium je o dávání, o darech a jejich velikosti. Co je opravdu velký dar? A taky by měl pravdu.

Je toho tam hodně. Nemůžeme si asi vzít všechno, ale měli bychom každý něco načerpat ke svému užitku. Podívejte se, co nasytí a posílí vaši víru - váš vztah s Ježíšem - a vezměte si to.

Tak třeba ty vdovy. V Bibli reprezentují sociálně nejslabší, nezajištěné, ty nejohroženější, nejchudší. Takové ty zoufalé, ztracené existence. Jistě není příjemné být ztracenou existencí. Může to mít ale i výhody. Máme stále méně důvodů cokoli si namlouvat a chytat se iluzí. Prostě se není čeho a koho chytit. Jedině Boha. Pak jednu jistotu v Bibli takové existence mají. Bůh sám se jich ujímá. Někdy podivuhodným způsobem.

Jako té ze Sarepty Sidónské (1. čtení). Počítala, že umře hlady. Nakonec uživila sebe i synka i cizího proroka. A pomohla uchovat světlo Božího slova v dějinách. Obyčejná vdova. Ztracená existence. Kdo si pamatuje její jméno? Navíc pohanka! Žádná správná věřící! Ale co by byl bez ní prorok a Izrael a celý svět?

A pak ta vdova z evangelia. Hodila dvě mincičky. Dohromady čtyrák – quadrans, nejmenší římskou minci. Co to bylo ve srovnání s velkými dary?! Dala nejmíň, ale nakonec nejvíc. Jde o to, co máme, můžeme a chceme. Bůh se dívá jinak než my lidé. My se necháme ovlivnit povrchem, zevnějškem – dojmem. Bůh se dívá jinak. Když to víme a přijmeme, nemusíme se bát dávat ze svého mála. Když to víme a přijmeme, nemusíme se bát dát Bohu sebe sama - své plány, myšlenky, radosti i bolesti, strachy i naděje; všechno, co jsme a máme. Právě na tom se ukazuje víra. Přesně to udělal a dělá za nás Ježíš.

Jednou byl jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých,“ (viz 2. čtení). Obětován. To znamená: „dal sebe sama“. Jako ty vdovy. Dal přednost Bohu a druhým lidem před zajištěním sebe sama. Vzal na sebe hříchy všech. Naše hříchy už nejsou na nás, ale Ježíš je bere za své – a na sobě je ničí. To se stalo a od té doby se pořád děje. Zpřítomňujeme to každou večeří Páně. A před námi je: budoucí zjevení jeho slávy ke spáse těm, kdo ho očekávají.

design by exarion.cz | 2009